Rodina nechtěla být přítomna u umírajícího otce, jaký je Váš názor z pohledu etiky?
Dobrý den, během své praxe v hospici jsem se setkala se situací, kdy rodina nechtěla být přítomna u svého umírajícího otce. Bylo a je to pro mne velké dilema, protože dokáži pochopit rodinu, ale myslím si, že u umírajícího být měla. Vím, že je to těžké a stresující období, ale zajímal by mě na to názor z pohledu etiky, zda-li je to etické dilema nebo není a jak by se mělo eticky řešit. Snad je můj dotaz srozumitelný a děkuji za odpověď.
Dobrý den,
jistě, Vás dotaz je srozumitelný, ovšem nelehký. Odpověď na otázku, zda to je nebo není dilema, je jasná. Dilema to filosoficky není, ale osobně je to komplikovaný problém, který nemá charakteristiku filosofického dilematu.
Odpověď mezi řádky: nevím, co bylo mezi umírajícím a jeho rodinou /strach, zloba, nenávist, atd./. Rozhodně nelze soudit, že se zachovali špatně. Zachovali se tak, jak bychom se my snažili nezachovat, ale jak to bude ve skutečnosti? To se teprve uvidí.
Ideál je, když je rodina pospolu a dokáže se podpořit v nejtěžších chvílích, to je jisté. Ale ideál je ideálem proto, že je nedostižný. Pracujeme s lidmi a nemůžeme se snažit, aby byli všichni stejní, dokonalí, jak bychom si přáli.
Moje odpověď je velice obecná, protože se na to nic jiného napsat nedá. Sporné je i množství úsilí, jaké můžeme vložit do toho, aby se rodiny sblížily. Jak moc jsme oprávněni zasahovat do rodinných vztahů – můžeme, pokud oni jsou k tomu přístupni. Můžeme se za tyto rodiny i modlit a prosit Boha, aby otevřel jejich srdce. Rozhodně nejsme spasiteli světa a není naši povinností přinutit člověka smířit se, ale můžeme být prostředníky smíření.
Jiří M. Prokop
Dotaz zodpovídá
