Proč lidé před smrtí "zešpičatí"?

Milá Heleno,

musím přiznat, že mě Váš dotaz trošku zaskočil. Ptáte se totiž na něco, na co se odpověď  ve zdravotnických knihách hledá dost špatně, a přitom jde o naprosto běžný a velmi dobře známý jev.

Zostření rysů, jakoby vystoupení nosu z obličeje, zešpičatění se vyskytuje tam, kde smrti předchází závažná nemoc. Neuvidíme ji u akutních stavů, které vedou ke smrti. Popsané změny tady lze vysvětlit především ztrátou tekutin, neboť umírající před smrtí obvykle nepřijímají tekutiny a ty, jež jsou jim někdy hrazeny formou infuzí, nepokrývají zcela ztráty. Jistý podíl lze určitě připsat také ztrátě tělesného tuku a úbytku svalové tkáně, které jsou pro pokročilé zhoubné, ale i nezhoubné nemoci typické.

Pokud jde o "zlepšení " zdravotního stavu před smrtí, jedná se, alespoň pokud mohu soudit na základě vlastních zkušeností, spíše o jakési zklidnění nemocného, který je se smrtí smířen. Tělo i duše nebo mysl přestávají bojovat o život a to s sebou určitě nese i ono zmíněné zlepšení stavu. Bolesti ustanou, ustane neklid, zklidní se i kašel, dušnost a jiné projevy choroby. Umírající se obrací do sebe. To vše pak může působit dojmem zlepšení zdravotního stavu, i když ve skutečnosti (například při laboratorním vyšetření apod.) opak je pravdou.

S pozdravem, MUDr. Irena Závadová