Přítelkyně náhle zemřela na rakovinu. Jako by tím pro mě skončil život. Jak se s tím smířit?
Dobrý den, jmenuju se Leoš je mi 34 let, nevím jak začít, ale když jsem objevil vaše stránky říkal jsem si že vám napíšu, už jen to samo o sobě mi trochu pomůže. Zaujal mě v internetové poradně dotaz a příběh paní Pálkové, která píše o svém muži a rakovině. Mé přítelkyni před sedmi lety zjistili rakovinu melanom v oku, chodila pravidelně na oční ale ničeho si tam nevšimli, až jednou přestala vidět na levé oko, ale to už tam měla asi 2cm nádor, přišla o oko, a žádná další léčba nebyla, od té doby byl "klid", až v létě 2013 se ozvala častá bolest v boku, objevili se metastázy v játrech, pohrudnici, v osmém žebru, a něco v plicích, v těch játrech to bylo po okraji a šlo to operovat, operace byla až na podzim, docela dlouhá doba, další léčba měla být chemoterapie, o které jsme se dočetli že stejně není nijak účinná, asi na pěti chemoterapiích přítelkyně byla, ale je to svinstvo, a snímky ukázali že to nijak neúčinkuje, tak jsme začali s alternativní léčbou, a zdravotní stav se začal zlepšovat, všechny bolesti zmizeli, známky vody v plicích taky, prostě přítelkyně se cítila úplně zdravě, celé jaro a léto, myslela si že se uzdravila a polevovala v léčbě. Na konci léta se objevilo brnění části obličeje a ruky a nohy, a samozřejmě metastázy v mozku, naplnili se ty nejhorší předpovědi, i když doktoři říkali že tenhle melanom do mozku nemetastazuje, myslím že sami ví prd, začali jsme hned s tou naší před tím velice úspěšnou léčbou ale bylo pozdě, ty nádory v hlavě způsobovaly otoky a velkou bolest hlavy. tohle všechno se odehrálo tak překvapivě rychle, asi během měsíce, poslední týden ležela v nemocnici kde kapačkama rozháněli otoky v mozku, byla při vědomí ale nemohla chodit, jen ležela, ale vnímala lidi okolo sebe, byl jsem s ní celý ten týden, i její rodiče a dvě děti, 10 listopadu tý "svini" podlehla, všechno bylo tak rychlý a člověk jen stojí a nemůže nic udělat, nic horšího jsem v životě nezažil, to zoufalství a bezmoc, snažíte se najít nějakýho viníka, nebo někoho kdo vám řekne proč se tohle děje, proč se tohle stane mladé krásné ženě, mámě od dětí která nikdy nikomu ničím neublížila. Když umírají staří lidé, je to smutek ale dá se to pochopit, ale tohle pochopit nejde, měli jsme naplánovaný celý život a ona si ho uměla tak užívat, a teď tu není, a pro mě tím život taky skončil. Nevím už co napsat, jen snad že obdivuju lidi kteří něčím podobným prošli a nezbláznili se, a všem ostatním ať je něco takového nikdy v životě nepotká. Nazhledanou Leoš
Dobrý den, pane Leoši.
Vážíme si Vaší důvěry. Vaše přítelkyně poměrně rychle podlehla rakovině a zůstalo po ní jen prázdno a spousta nevyslovitelné bolesti, zoufalství, zlosti a bezmoci. Hluboce soucítím s tím, co prožíváte.
Popisujete maraton, kterým jste spolu prošli – první zprávy o nemoci, naděje, uzdravení, po letech opět nemoc, znovu období plné života, pak opatrné zmínky, že něco není v pořádku – až po poslední týden bezmoci, marných snah a zoufalství, konce. Vážím si toho, že jste svou partnerku provázel až do posledních dnů.
Bolestně teď zažíváte otázku, proč musela zemřít? Proč právě ona? Proč zemřela mladá a krásná, teprve v rozpuku života? Proč musela zemřít máma malých dětí? Přiznávám, že ani já neznám odpověď. Bolestně se mě dotýká, že nevíme, proč musí lidé trpět, proč je někomu vyměřena tak krátká doba života. Navíc v tom není žádná spravedlnost. Někdy to nikdo nedokáže ovlivnit. Zůstává bezmoc a prázdno.
Mnoho nepomáhá, že vím, že taková ztráta v nás často probudí vnímavost k bolesti druhých. Vím, že člověk často přehodnotí své hodnoty, rozlišuje podstatné od méně důležitého a žije daleko moudřejší život. Vím, že se často propracujeme k prožití témat a hloubky, do které jsme si předtím netroufali. Vím, že čas zahojí mnohé bolesti. Ale toto všechno nemůže být ani chabou odpovědí na bolestné PROČ.
Vím také, že mnohdy nám pomůže nenést tuto bolest a zoufalství sám – sdělená bolest se skutečně stává snesitelnější – chci Vás povzbudit, abyste hledal ty, kdo jsou ochotni naslouchat bolesti Vaší duše. Kamarádi, blízcí lidé, ale i linka důvěry, psychoterapeut nebo duchovní ve Vašem okolí. Někdy pomůže také zkušenost těch, kdo prožili něco podobného – např. svépomocná skupina.
Zmínil jste se také o dětech, které přítelkyně měla. Nevím, zda byly Vaše, ale předpokládám, že jste se potkávali. Pokud ano, chci Vás povzbudit, abyste na ně nezapomněl, ale naopak se snažil setkávat se s nimi jako doposud – pokud to tedy jejich opatrovníci dovolí. Aby i ony mohly zažít, že odešla maminka, ale ostatní věci fungují jako předtím.
Pane Leoši, přeji Vám dost sil k unesení Vaší bolesti, abyste směl po čase dojít k moudrosti a smíření.
Petra Hálková
Dotaz zodpovídá
