Přítel se oběsil a já se s tím nemohu smířit, jsem vyčerpaná. Nepochybil lékař, že ho neoživoval? Co mám dělat?

Dobrý den, Zuzano,

potkala Vás jedna z psychicky nejobtížnějších ztrát, ztratila jste partnera, který si sám vzal život. Sebevražda je pro pozůstalé často nepochopitelná a svým způsobem nepřijatelná, obzvlášť pokud jste neměla žádné náznaky, dokonce to vypadalo, že váš vztah může počítat s prosperitou.

Je pravděpodobné, že máte kolem partnerova odchodu celou škálu pocitů a myšlenek, můžete se na něj zlobit, omlouvat ho, litovat jeho i sebe, být smutná i zmatená. Může jich být ještě více a všechny patří k tak nečekané a nesrozumitelné záležitosti jako je sebevražda. Také je možné, že si kladete hodně nezodpověditelných otázek a protože nevíte, co se ve Vašem příteli odehrávalo, je ještě těžší uvěřit, že se to stalo. Je ovšem obtížné být na to všechno sama, předpokládám, že i lidé kolem Vás nemusí vědět, jak se k tomu postavit a můžete se od svého okolí setkávat s různými reakcemi – někdy podpůrnými, jindy spíš zatěžujícími.

Vyrovnat se s takovou situací je opravdu náročné po všech stránkách a vyžaduje to čas. I když už je to od partnerovy smrti několik měsíců, ještě stále je normální, že tápete, truchlíte a zároveň jste vyčerpaná. Doporučila bych Vám obrátit se se žádostí o pomoc na odborníka, některého psychoterapeuta, který by Vám mohl pomoci projít spletitostí všech pocitů kolem a zvládnout fungování s lidmi a životem bez partnera. Důležité je, abyste měla dost času a prostoru pro všechny Vaše prožitky a podporu pro cokoliv, co potřebujete k vyrovnání se s touto ztrátou.

Zuzana Vondřichová