Přišla jsem o tatínka, kterého jsem velmi milovala. Cítím velkou bolest i fyzickou. Co mám dělat?

Píšete, že Vám před měsícem zemřel tatínek. Váš manžel byl v té době ve výkonu trestu, byla jste sama na dvě malé děti a domácnost. Po propuštění manžela neprojevoval žádný smutek. Vy naopak cítíte velký smutek a zažíváte prázdnotu. Popisujete bolest na hrudi, kdy se ani nemůžete nadechnout, zejména když přijdete do domu, kde jste s tatínkem trávili hodně času.

Dobrý den,

cítíte i fyzicky hluboký smutek po tatínkovi. Není to dlouho, co Váš tatínek zemřel a Vy reagujete zármutkem, který cítíte v celém těle i v dýchání, prožíváte silné pocity prázdnoty. Je to normální reakce na ztrátu blízkého člověka, i když je hodně nepříjemná a hluboká. Píšete, že jste byla na to všechno nějakou dobu sama a o to může být Vaše prožívání těžší. 

Chápu, že toužíte po úlevě od svého zármutku. Tato úleva obvykle přichází časem, dá se jí jít naproti odpočinkem, porozuměním a laskavostí k sobě samotné - bylo by fajn, kdybyste si mohla vyjít vstříc, plakat, když potřebujete, být někdy sama, když Vám to bude chybět, mluvit s druhými lidmi o tatínkovi a vzpomínat na něj, když budete potřebovat a způsobem, jakým budete potřebovat. V této době je dobré dopřát si víc spánku, když to jde, a hlídat si, abyste jedla a dodržovala pitný režim. Možná to zní moc obyčejně, ale nejspíš Vám truchlení odčerpává hodně energie a bývá užitečné o sebe dobře pečovat, pokud je to možné. S malými dětmi a péčí o domácnost to může být komplikované a je na místě požádat a přijmout pomoc z okolí. Psala jste, že manžel na úmrtí tatínka nereagoval žádnými pocity. Možná toho můžete využít, že požádáte muže o větší pomoc a podporu pro sebe, když on sám situaci tolik neprožívá. 

Přeji Vám hodně sil.

Zuzana Vondřichová