Přemýšlím o závěrečné etapě života. Jak se připravit na stárnutí a umírání?

Odpověď na dotaz ze dne 9. května 2005 zobrazit původní dotaz
dobrý podvečer, tak jsem zcela náhodou přes info v hn narazil na váš informační server. pomalu si začínám klást otázky, jak se vlastně budu na tuto závěrečnou etapu života představovat. v poslední době mám takové pocity, že když člověk dnes nebude mít peníze na léky, tak si pomalu koleduje o smrt, respektive bude v zájmu státu, aby odešel do věčných lovišť co nejdříve. když si dnes představím, že půjdu do dochodu v 65ti letech, tak v závíslosti na prostředí a nemalém stresu, tak tuto realitu nevidím přiliš reálně. je to i otázka duševní přípravy a dalších vazujících souvislostí.tělo je jedna věc, tam je to dáno prostě fyziogickou opotřebovaností, druhá věc je duše. a tady je prostor pro moji otázku, co má člověk dělat, aby tento závěr života zvládnul důstojně pro sebe ,ale i okolí. s pozdravem čekatel pan jiří
Jiří

Vážený pane Jiří,

stáří a stárnutí je jednou z významných životních etap člověka. Je to období, ve kterém dochází k různým změnám, jak tělesným, tak psychickým a sociálním. Důležitým mezníkem v životě člověka bývá většinou odchod do penze. Ukončení pracovního života je pro většinu lidí signálem uzavírání životních perspektiv. Životní možnosti jsou sice omezené, ale život jako takový tím ještě nekončí.

Na odchod do penze, ale i ze života, je dobré se chystat dříve, tedy již v produktivním věku. Nalezení smyslu vlastního života již během života, a ne až na samém jeho závěru, velmi usnadňuje prožití všech změn souvisejících se stářím a smrtí. Pěstování zájmů a koníčků pomůže zachovat si nejen psychickou svěžest a pocit vlastní hodnoty, ale uspokojí i další potřeby. Stejně tak kultivace mezilidských vztahů, pomocí nichž lze překonávat izolaci a pocity osamění, které se s přibývajícím věkem a se zmenšováním sociální sítě objevují. Neméně důležité a náročné je také přijmout realitu naší smrtelnosti. I to jde snáze, nestojíme-li přímo na prahu smrti.

Právě fakt smrti dodává jedinečnost a neopakovatelnost našemu životu. A je pouze na nás samých, jak se k němu postavíme a čím jej naplníme. Tak se připravujeme na jeho ukončení. Nejde o poslední dny nebo měsíce, jde o roky, které jim předcházely. Vždyť kdo důstojně žil, důstojně také zemře.

S pozdravem
Tereza Soukupová