Přemýšlím, jestli děda slyšel, co jsem mu říkal krátce před jeho smrtí. Odcházení blízkých nezvládám.
Odvezli nám dědu již mluvil s cesty ale do odpoledne se dostal do kritického stavu... Došli jsme se rozloučit do nemocnice kde už nevnìmal... Večer mi volal lékař že nás opustil.... Dodnes přemýšlìm jestli odešel v klidu a jestli slyšel co jsem mu řìkal u lůžka že je hrdina a že jsme na sebe občas křičely jen proto aby jsme se jednou tam nahoře našli aby jsme se poznali po hlase.... Dodnes mám chvilky kdy brečìm a citìm ohromnou slabost nedokážu se s tìm úplně smìřit.... Je nějaka rada pro citlivého vnuka dodnes žiju v rodiném domě s babičkou mám o ni strach a vìm že odcházenì blìzkých nezvládám.... Chtěl bych se naučit s tìm žìt....
Shrnutí dotazu
Píšete, že Vás zasáhlo úmrtí dědečka, navíc žijete s babičkou a bojíte se o ni. Jestli tomu dobře rozumím, hledáte pro sebe nějaký způsob, jak přijmout odcházení svých blízkých.
Odpověď na dotaz
Dobrý den,
ráda bych Vám vyjádřila svou účast s úmrtím dědečka. Přemýšlíte, zda Vás mohl slyšet, když už nevnímal v tom smyslu, že nemohl na Vás reagovat. Předpokládá se, že sluch je smysl, který zůstává v rámci procesu umírání dlouho funkční a že lidé mohou vnímat slyšené i poté, co už nemohou dát najevo, že vnímají. Přijde mi moc fajn, že se povedlo, že jste se takto mohl s dědečkem rozloučit. Asi většina z nás by si pro sebe přála, aby v čase na konci života jsme od svých blízkých mohli slyšet něco oceňujícího a povzbuzujícího, jako vy jste nabídl dědečkovi. Přála bych Vám, aby to pro Vás mohlo být alespoň malou útěchou.
Zpracovat to, že někdo náš blízký zemřel, bývá dlouhý proces. Prarodiče většinou známe celý svůj život a když jste společně také bydleli, je to i velká praktická změna. Přála bych Vám v tomto směru laskavost k sobě, dovolit si prožívat ztrátu a zároveň si všímat, co je ve Vašem životě dobré a funkční, za co jste rád, o co a o koho se můžete opřít. Přijde mi také pochopitelné, že Vás v souvislosti s úmrtím dědečka napadá, jak to bude s babičkou a že to ve Vás může budit obavy z další ztráty. Někdy fakt, že víme, že společný čas s blízkými není neomezený, nám může pomoct zaměřit se na to, abychom využili čas, který teď máme společně k dispozici.
Pokud byste cítil, že Vás to příliš trápí nebo bylo pro Vás těžké pokračovat dál ve svém životě, může být užitečné mít průvodce, se kterým můžete společně hledat, co by teď pro Vás mohlo být dobré. Můžete v tomto směru využít provázení pro pozůstalé Cesty domů, službu psychoterapeutů nebo poradců pro pozůstalé.
S přáním všeho dobrého
Barbora Váchová
