Před čtyřmi měsíci mi zemřel pejsek, už nikoho nemám, cítím jen smutek. Jak dál?

Odpověď na dotaz ze dne 3. května 2017 zobrazit původní dotaz
Dobrý večer,vím ,že tu píšou lidi co mají daleko horší trápení,co si prožili hotové peklo,ale mně strašně schází můj nejlepší kamarád(pejsek),jsou to 4 měsíce co my umíral v náručí na selhání ledvin a v bolestech,a ten pohled vídám dodnes i ve snech,pořád jelikož nemám moc přátel a ani nemám rodinu,tak jsem na něm hrozně visela,byl super,spřízněná duše,moc hodný,poslušný,ve všech směrech,ten nej,on si mě vyhlédnul v útulku a za týden už byl se mnou,on si vybral mě,první dva měsíce po jeho smrti jsem nejedla,nemluvila,teď po takové době začínám pořád brečet a nemám o nic zájem,jsem jako mrtvá,nic necítím,jen smutek,teď už nemám nikoho
Elena

Dobrý den,

napsala jste nám o svých reakcích na smrt Vašeho pejska. Popisujete vztah s pejskem jako vztah s velmi blízkou bytostí a tomu odpovídají Vaše reakce. Není neobvyklé, že se lidé naváží na své zvíře takovým způsobem a ti, kteří mají méně kontaktů s druhými lidmi, mají také méně podpory pro vyrovnání se s touto ztrátou.

Vaše truchlení asi vyžaduje hlavně čas a pak také útěchu. Rozumím tomu, že Vám pes chybí. Byl dlouho Vaším společníkem a Vy jste v něm nacházela podporu pro svůj život. Možná je to zpráva o tom, kolik pro Vás znamenal, kolik jste na něj přenesla ze svého života. V tuto chvíli by mohlo pomoci, kdybyste, až se na to budete cítit, začala postupně vytvářet nové vazby, nové naplňování toho, co Vám přinášel Váš pejsek. Představuji si, že už to nebude nikdy stejné a také, že se třeba nebude hned dařit přestavět svůj život tak, jak to bylo hezké právě s ním. Nejde ani o to, vytvořit nějakou „záplatu“. Jde jen o to naplnit svůj život, třeba s novým zvířetem nebo s rostlinami nebo s lidmi. Tak jako jste poskytla naději a kvalitu svému pejskovi, když jste si ho vzala z útulku, můžete časem poskytnout to samé i sobě.

Zuzana Vondřichová