Před čtyřmi lety mi zemřela babička. Ztratila jsem nejbližšího člověka v životě. Je vůbec možné se s její smrtí někdy vyrovnat?

Odpověď na dotaz ze dne 25. 4. 2022 zobrazit původní dotaz

Dobrý den,
Před čtyřmi lety mi v nemocnici zemřela babička. Měla rakovinu tlustého střeva a po odstranění vývodu se u ní objevily komplikace, které se řešily operativně a následným umělým spánkem ze kterého se neprobudila. Za babičkou jsme jezdily pravidelně do nemocnice, byla na oddělení kde prováděli bazální stimulaci a vše vypadalo nadějně. Po asi třech týdnech se její stav rapidně zhoršil a byli jsme pozváni se do nemocnice s babičkou rozloučit. Ještě ten den zemřela.

Myslela jsem si, že se moje vyrovnání s její smrtí odehrálo během pohřbu a pár měsíců po něm, ale poslední rok zjišťuji, že se stále nedokážu smířit s tím, že tu není. Nejprve jsem si myslela, že největším problémem je to, že jsme se dostatečně nerozloučily a tak mám výčitky svědomí, že jsem ji neřekla vše, co jsem chtěla.

Poslední dobou se mi dost zhoršil psychický stav a trpím úzkostmi a depresemi. Nedokážu být mezi lidmi, protože mám pocit samoty. Jsem náladová a bez energie. Mám pocit, že by tento stav mohl souviset s tím, jak moc se projevuje absence babičky v mém životě. Chci tím říct, že mi byla nejbližším člověkem, říkala jsem jí všechno a byla moje nejlepší kamarádka. Chybí mi ten pocit, že jsem s ní mohla vše probrat, kdykoliv jí zavolat a vždy na mě měla čas a vlastně mi dávala ten pocit bezpečí, péče a lásky, kdykoliv jsem s ní byla. Měla jsem pocit, že mi rozumí a že je tu vždy pro mě. Jakmile ale zemřela, ztratila jsem toho nejbližšího člověka v mém životě.

S rodiči mám dobrý vztah, ale nejsem zvyklý spolu sdílet nějaké naše emoce a myšlenky. Zkoušela jsem to, ale nedokáží mě pochopit, tak jako babička. Kamarádky jsou skvělé a umí poradit, ale stále to není ta osoba, co vás od dítěte milovala a byla tu pro vás. Přítele nemám a nechci se upínat k vizi, že právě on se stane "náhradníkem" za babičku.

Občas mě přepadají myšlenky, že jsem na ni vlastně naštvaná, že mě tu nechala samotnou, i když to není její vina. Upřímně si nedokážu představit mít bez ní svatbu a už jen z té myšlenky se rozbrečím. I maturitní ples nebyl jednoduchý.

Vím, že se z mého psychického rozpoložení nedostanu, dokud tuhle záležitost nevyřeším. Hledala jsem si na internetu různé fáze vyrovnání se smrtí blízkého, ale nejsem si jistá, zda stále můžu být i po tolika letech v nějaké fázi vyrovnání? Je vůbec možné se s její smrtí někdy vyrovnat, když jsem to nedokázala do teď a neustále budou v mém životě momenty, které mi znovu připomenou, že tu není?

Děkuji za odpověď

Nela

Vaše babička zemřela před čtyřmi lety. Poslední rok zjišťujete, že se s tím nedokážete smířit. Váš psychický stav se zhoršil, trpíte úzkostmi a depresemi. Ztráta pro Vás nejbližšího člověka Vám brání navázat partnerský vztah. Ptáte se, jak se s touto ztrátou vyrovnat, když Vám opakovaně momenty ve vašem životě připomínají a ještě budou připomínat, že babička tu už není.

Dobrý den Nelo,

Vaše babička byla podle Vašeho psaní krásný člověk a skvělá žena. Není divu, že se Vám po ní stýská. Není divu, že jste někdy cítila i hněv, že Vás tu nechala samotnou, to je přirozené. Na druhou stranu, úzkosti a deprese vyžadují odbornou pomoc a ošetření. Vyhledejte, prosím, podle svých možností dostupnou psychologickou pomoc od psychoterapeutů. Odchod Vaší babičky není uzavřený, něco to ještě po Vás chce, ještě něco máte zahlédnout a pochopit. V důvěrném a bezpečném prostředí psychoterapie se Vám jistě podaří zmírnit a nakonec i odstranit Vaše současné psychické problémy.

Při čtení Vašeho dotazu mne napadlo pár věcí, dávám Vám je k uvážení. Je možné, že jste se s odchodem babičky nedokázala smířit i proto, že vám tento stav umožňuje jakoby zůstat v těch letech, kdy babička ještě žila. Kdy Vám zdaleka ještě nebylo těch dvacet pryč a nemusela jste tedy řešit otázky a problémy, které se hlásí teď. Můžete setrvávat vnitřně v tom období, kdy Vám bylo -náct a ne -cet. Pokud by bylo tohle ve hře, bylo by třeba posvítit si na obavy a strachy, které máte spojené s třetí životní dekádou. Nemusí jich být málo. Požadavek na samostatnost a dospělost. Hledání svého místa v profesní sféře. Hledání partnera do dalšího života i k případnému založení rodiny. Existenční nároky s tím vším spojené. Převzetí odpovědnosti za důležitá rozhodnutí. A kdo ví, co ještě, to se Vám ukáže samo. Kdo hledá, najde. Podívejte se přímo do očí svým strachům a začnou slábnout.

A pak ještě další věc, z předchozího trochu vycházející. Víte, Vaše babička Vám dala zakusit krásu lidství a ženství — laskavost, pochopení, blízkost, důvěrnost, podporu, důvěru a další. Možná, že život po Vás chce, abyste se učila tyhle poklady dávat dál, nabízet je druhým lidem. Babička Vám to ukázala. Babička Vám dala zakusit lásku. A ta trvá, žije a sílí jen předáváním dál. Nelo, nejspíš jste své babičce nějak podobná a to, čím Vás zahrnula, chce být rozvíjeno dál ve Vašem životě a ve Vašich vztazích. I tohle by mohla být cesta z Vašich současných potíží. Vydat se tím směrem, který Vám babička ukázala a ukazuje. A oživit to, čím Vás zahrnovala, tím způsobem, že to budete Vy sama nabízet těm okolo.

Přeji Vám, ať se Vám daří.

Jiří Černý

Dotaz zodpovídá

Mgr. Jiří Černý

Mgr. Jiří Černý

psychoterapeut

Poradna je tu pro vás

Zadejte dotaz