Po úmrtí matky jsem neprožívala zármutek, neměly jsme dobrý vztah. Je možné si smutek nějak vyvolat a zpracovat?
Shrnutí dotazu
Vaše vztahy v rodině byly komplikované. Stěhovala jste se v dětství od prarodičů k matce, která Vám neprojevovala lásku, byla přísná, ve stáří byla alkoholička. Byla jste s ní, když zemřela. Píšete, že jste neuronila slzu nad jejím úmrtím. Po 3/4 roce jste začala mít psychické obtíže, napadají Vás myšlenky na sebevraždu a zároveň se bojíte smrti. Myslíte si, že Vaše aktuální obtíže jsou spojeny s nezpracovaným zármutkem po smrti matky. Ptáte se, jestli je možné si smutek vyvolat a následně zpracovat.
Odpověď na dotaz
Dobrý den,
po lidech, se kterými jsme měli špatný nebo komplikovaný vztah se opravdu špatně truchlí. Chápu, že je těžké být smutná po někom, kdo Vám hodně ubližoval. Zároveň obvykle pozůstalí potřebují nějaký způsob ukončení a rozloučení, i když nešlo o milovanou osobu. Nejde jen o to, abyste truchlila po matce, ale třeba Váš současný stav může souviset s pokaženými vztahy napříč rodinou, s nadějí, které se nenaplnily, s mámou, kterou byste si přála místo té, kterou jste měla. Jde o uvolnění emocí, smutku, zloby, nesouhlasu, nelásky a třeba i vděku za dobré věci s jinými lidmi, jako například s prarodiči.
Píšete, že jste se začala bát smrti. Nevím, jak se nyní tento strach objevil u Vás, ale spojuji si to s tím, že smrt je opravdu konec v tom, že už se tady nedá nic napravit, snad kromě odhodlání žít dál nějak lépe. Vaše matka zemřela s tím, že po ní nezůstala láska a vřelost, ale prázdnota a stres a nenaplnění. Psala jste, že ani ona nedostala podporu a blízkost, kterou by bývala mohla předat Vám a to je všechno velmi smutné. Asi není třeba, abyste v sobě na sílu vyvolávala zármutek po matce, ale možná by pro Vás mohlo být podpůrné nějak začít zpracovávat rodinný příběh - třeba psaním svých zážitků, dobrých i zlých se všemi příbuznými nebo například drobnými rituály - za každou těžkost zapalovat postupně svíčky a třeba někdy, když to budete cítit, ronit slzy nad tou holčičkou, kterou jste byla, a která to měla tak těžké. Postup, který Vám nabízím, je jeden z mnoha a vše by se mělo odvíjet od toho, jak se budete cítit a co budete potřebovat. Je možné dělat i jiné věci, tak, abyste mohla uspořádat svůj život navzdory trápení, které Vás potkalo. Zároveň je asi představitelné, že tento způsob loučení se s matčiným životem a jejím přístupem k Vám bude trvat déle, určitě v řádu měsíců. Zažila jste s matkou opravdu hodně zoufalství. Ale chtěla bych Vás tím inspirovat k postupnému uzavírání těchto ošklivých zážitků a snad k otevření jinému bytí na světě a v životě. Snad by šlo začít k sobě přistupovat tak, jak byste potřebovala, s laskavostí a pochopením, které se Vám od Vašich rodičů nedostávalo.
Pokud by pro Vás nastaly nějaké těžké, příliš bolestné nebo zoufalé chvíle či období, doporučuji Vám vyhledat pomoc odborníků, psychiatrů nebo psychoterapeutů, abyste na to nebyla sama, a získala podporu jak lidskou, tak v podobě léčení. Zážitky, které jste v životě nasbírala jsou náročné a mohlo by se stát, že podpora zvenčí by Vám mohla ulehčit nadcházející období.
Přeji Vám hodně sil.
Zuzana Vondřichová
