Po smrti pejska uvažuji o práci v paliativní péči. Je to jen reakce na ztrátu?

Odpověď na dotaz ze dne 14. října 2014 zobrazit původní dotaz
Dobrý den, mám takový ne moc tradiční dotaz. V budoucnosti bych chtěla studovat a později i poskytovat psychologickou paliativní péči, ale nevím, zda to není jen moje reakce na jisté úmrtí v rodině. Asi před rokem a půl nám zemřel pes (bylo mi 17), ještě teď si přesně vzpomínám, jak mě to vzalo a bere mě i teď. Se zprávou o její smrti nejdřív přišel strejda "že prej Bettyna asi chcípla". Zachovala jsem klid, protože u toho byla i máma, ale hned jak jsem věděla, že ostatní dělají něco jiného, jsem šla na dvůr a hodinu se tam s ní loučila a objímala ji. Táta pak Betty zakopal na zahradě a to byl konec, dál už nic, žádné rozhovory, žádný pohřeb. Tak jsem se s její smrtí vyrovnávala sama, když jsem se za několik měsíců na jedné oslavě přiopila a staral se o mě bratranec, tak jsem se rozbrečela. Samozřejmě, že je zajímalo proč. Tak jsem jim to řekla, ale odpověď mého bratra byla dostačující: " vždyť už to jsou 4 měsíce, neblbni". Takže od té doby se o ničem takovém nezmiňuji a vše dopadne tak, že brečím sama v pokoji a brečím i když píši dotaz na www.umirani.cz Už asi rok chci pejska(prý to pomáhá při smutnění po starém pejskovi), ale rodiče to zamítají, že prý na něj nemáme peníze. Myslím si, že to silně ovlivňuje mé rozhodnutí se v budoucnu starat o lidi, které mohou utrpět ztrátu. Ptám se hlavně na to, jestli je to mé rozhodnutí zaobírat se právě touhle problematikou,nebo je to mé podvědomí, které chce své zadostiučinění? Nerozptyluje mě to od povolání,které by se ke mě třeba hodilo víc? Děkuji
Veronika

Dobrý den, Veroniko,

Váš dotaz je opravdu neobvyklý pro naši poradnu. Našeho zaměření se týká Vaše truchlení a i to je trochu odlišné od truchlení po blízkém člověku. Ne proto, že bychom nemohli vnímat ztrátu zvířete jako velkou a zasahující, ale protože celý kontext takové smrti je jiný a také lidé kolem nás nám dávají najevo, že jde o smrt s jiným významem.

Není neobvyklé, že jakoukoliv ztrátu oplakáváme ještě dlouho poté, co nastala, obzvlášť v případě, že jsme neměli čas a prostor na zpracování ztráty v době, kdy nastala.  Protože je to pro Vás stále bolestná záležitost, je asi na místě se jí zabývat nejen proto, že jste přišla o pejska, ale možná se Vás také dotýká nepochopení Vašich blízkých či jejich menší citlivost k Vašemu prožívání nebo odlišnost v pojetí toho, co se u vás stalo.

Uvažujete pod vlivem této události o specifickém povolání. Při volbě povolání je běžné, že je volíme díky svým zážitkům, naše povolání odráží naše potřeby, zodpovídá naše otázky, pomáhá nám v něm specifická citlivost vůči oblasti, na které se naše práce orientuje. Nevím, zda Vás současné trápení ovlivňuje víc, než by bylo vhodné, to se dá zjistit při konzultaci s profesionálními poradci zaměřujícími se na volbu povolání, ale určitě bych Vám doporučila, abyste přemýšlela o tom, co Vás lákalo i před smrtí pejska, co Vám jde, co Vás přitahuje natolik, abyste tomu obětovala čas na studium a věnovala se tomu nadále.

Zuzana Vondřichová