Po smrti kamarádky mě trápí pocit, že umírala sama. Jak se s tím dá vyrovnat?

Odpověď na dotaz ze dne 9. prosince 2021 zobrazit původní dotaz
Dobrý den, minulý týden jsme vyprovodili na poslední cestu mou blízkou kamarádku. Po celou dobu onkologické léčby jsem ji navštěvovala v nemocnici, později i doma. V posledním týdnu jí začaly selhávat orgány a byla z domácí péče převezena do sanatoria, kde ji díky covidu nebylo možné navštěvovat. Byla jsem v každodenním kontaktu s její rodinou. Měla jsem všechny informace a doufala, že se stav maličko zlepší a já ji budu moci znovu navštívit a znovu jí říct, že ji mám ráda a boj o její život nikdy nevzdám. I přesto, že jsem věděla, že není schopná komunikovat přes telefon, posílala jsem jí povzbudivé sms a denně ji po její sestře vzkazovala, jak moc na ní myslím a jsem v myšlenkách stále s ní. V posledních 2 dnech k ní mohla pouze sestra, přítel a syn. Během posledního dne s ní byla její sestra.....později mi popisovala, co pozorovala před svým odchodem ze sanatoria, jaké byly projevy kamarádčina umírání. Od kamarádčina odchodu z tohoto světa mám neustálé myšlenky na to, že byla při samotném umírání sama. Že u sebe neměla někoho (mě), kdo by jí řekl, že je pořád s ní, že ji "nehází přes palubu", že bychom jí chtěli moc pomoci, a že se o to všemožně snažíme. Že jsme ji neopustili. Jak se s takovými myšlenkami vyrovnat? Mám výčitky a bojím se, že při umírání byla sama se strachem. Děkuji za vaši odpověď. Vendula
Vendula

Dobrý den,

přijměte prosím moji soustrast s úmrtím Vaší blízké kamarádky.

Vnímám Vaše velké nasazení, abyste ji podpořila a zůstala s ní v kontaktu do posledních chvil. Přesto, že jste udělala maximum možného (návštěvy v nemocnici i doma, povzbudivé zprávy a vzkazy), trápí Vás výčitky. Když nám někdo blízký zemře, často přemýšlíme nad tím, zda věci mohly proběhnout nějak jinak. Zmiňujete, že kamarádka mohla být nějakou dobu v domácí péči, až poslední týden trávila v sanatoriu. I přes zákaz návštěv s ní mohla být její rodina a to včetně posledního dne. Do posledního dne tedy věděla, že není sama, že má blízké lidi (jak přítomné fyzicky, tak přes na dálku, přes vzkazy). Věděla, že rodina za ní zase může přijít. Předpokládám, že díky této podpoře věděla, že není sama, že na ni myslíte, že si přejete udělat pro ni vše, co je možné. Věřím, že to může být při odchodu ze světa velmi silná posilující myšlenka.

Zároveň také ne vždy si umírající přeje mít své blízké u sebe v samotném okamžiku smrti. Někdy je nemocný skoro pořád obklopen svými blízkými a přesto zemře v okamžiku, kdy je na chvíli sám.

Přeju Vám dobrý prostor pro rozloučení s kamarádkou tak, jak potřebujete.

Barbora Váchová