Po smrti babičky se mi i po letech stále vrací silný smutek. Jak se mám s její ztrátou vyrovnat?
Dobrý den, chtěla bych se na něco zeptat, protože už delší dobu přemýšlím nad tím, jestli je normální, co prožívám.V roce 2017 mi zemřela babička. Bylo mi tehdy 8 let a letos to bude už 10 let, co tu není. Přesto mám pocit, že mě její ztráta dodnes velmi ovlivňuje. Myslím na ni každý den, a někdy mě přepadne tak silný smutek, že mám opravdu záchvaty pláče a nedokážu se uklidnit. Babička pro mě byla jeden z nejbližších lidí. Byla pro mě velkou oporou a pocitem bezpečí. Pořád se mi stýská, Nejhorší pro mě asi je smířit se s tím, že už ji nikdy neuvidím a že se k ní nemůžu vrátit. Dodnes si také velmi živě pamatuji některé okamžiky kolem jejího úmrtí a občas přemýšlím, jestli se tehdy něco nedalo udělat jinak, i když vím že ne. Později mi zemřel také dědeček, ke kterému jsem měla velmi blízký vztah.Je mi 18 let a zajímalo by mě, jestli je běžné, že člověka ztráta z dětství takto ovlivňuje i po téměř deseti letech. V poslední době čím dál víc přemýšlím nad vyhledáním psychologické podpory, ideálně u psychologa nebo psychoterapeuta, který se zaměřuje na truchlení a ztrátu blízkého člověka. Chtěla bych vědět, jestli by to pro mě mohlo být vhodné a jak se s takovou ztrátou naučit lépe žít.
Shrnutí dotazu
Zemřela Vám babička, která pro Vás byla velmi blízkým člověkem, oporou a zdrojem bezpečí. Přestože od její smrti uplynulo téměř deset let, stále na ni každý den myslíte a někdy Vás přepadá silný smutek. Později jste přišla také o dědečka. Ptáte se, zda je takto silné a dlouhotrvající truchlení přirozené a jak se s ním můžete vyrovnávat.
Odpověď na dotaz
Dobrý den,
je mi líto, že jste přišla o tak blízké lidi, jako byli Vaši prarodiče, a že se k Vám i po letech vracejí bolestné vzpomínky.
Truchlení nemá žádnou pevně stanovenou dobu. Ztráta blízkého člověka může člověka provázet i mnoho let a její prožívání se může v průběhu života proměňovat. Zvlášť když k úmrtí dojde v dětství, může se k němu člověk vracet v různých obdobích dospívání a dospělosti, pokaždé s trochu jiným porozuměním tomu, co se stalo a co pro něj zemřelý znamenal. I po letech se tak mohou objevovat chvíle velkého smutku. Neznamená to, že je s Vámi něco v nepořádku.
Vztah k člověku, který zemřel, navíc nemusí jeho smrtí skončit. Může pokračovat jiným způsobem, ve vzpomínkách, v tom, co Vám předal, v hodnotách, které jste sdíleli, i v tom, jak Vás jeho přítomnost v životě ovlivnila. Vedle bolesti ze ztráty tak může postupně vznikat také prostor pro hezké vzpomínky a pocit blízkosti.
Zmiňujete také živé vzpomínky na chvíle kolem babiččina úmrtí a otázky, zda se tehdy nedalo něco udělat jinak. Po ztrátě blízkého člověka se někdy vracejí otázky a představy o tom, co mohlo být jinak. Člověk se může opakovaně vracet k okolnostem úmrtí a hledat v nich odpovědi, i když ví, že některé věci už změnit nelze. Takové myšlenky bývají častou součástí truchlení.
Z toho, co píšete, je patrné, že Vás vzpomínky a smutek někdy velmi silně zahlcují. Je proto dobré na to nebýt sama a mít možnost o svém prožívání s někým mluvit. Vhodný by mohl být odborník, který má zkušenosti s truchlením a ztrátou blízkého člověka. Hledat můžete například v adresáři České asociace pro psychoterapii nebo se obrátit na některou z poraden pro pozůstalé.
Cílem takové podpory nemusí být na babičku a dědečka méně myslet nebo se s nimi rozloučit tak, abyste už necítila smutek. Spíše může jít o hledání způsobu, jak s jejich ztrátou žít, aby vzpomínky nemusely být spojeny jen s tak silnou bolestí.
Přeji Vám, abyste našla někoho, s kým budete moci mluvit o babičce i dědečkovi a o všem, co jejich ztráta ve Vašem životě znamená.
S úctou za poradnu
Olga Stránská
