Po porodu dcery se nemohu zbavit dojmu, že se jí nebo mně něco stane. Kam se mám obrátit pro pomoc?
Dobrý den,
jmenuji se Karolína, je mi 23 let, jsem na mateřské dovolené. Před 10ti měsíci se mi narodila dcerka a mně se tím splnil životní sen a přání. S čím jsem ale nepočítala, byl ten hrozný strach, který následoval po porodu. Neměla jsem ideální dětství, neměli jsme peníze, otec nás opustil, když nám s bratrem byli 2 roky. Mamka si našla jiného partnera, který nás celé dětství jen terorizoval a postupně obral celou naši rodinu o všechny peníze a nakonec nám prodal střechu nad hlavou. Neustálé bezmocné situace bez peněz, podnájmy, škola, ve mně způsobily strach a nejistotu. Teď mám milujícího muže, který by pro mě udělal všechno na světě a naši holčičku miluje nadevše. Jsem svým způsobem ta nejšťastnější žena pod sluncem, ale zároveň i nešťastná. Vždycky jsem se bála. Vždycky (už jako dítě) jsem si našla něco, čeho se bát. Bála jsem se nemocí, když jsem dospívala, bála jsem se, že když s někým budu chodit, chytnu pohlavni chorobu a umřu. Chodila jsem na testy, HIV, syfilis, na vše, co šlo a když mi rekli, že jsem zdravá, začal zase jiný strach. Bakterie, špína, nepořádek. Vždycky si moje hlava najde něco, čeho se bát. Po porodu se naše holčička přidusila, nalokala se zkalené plodové vody a byla odvezena na JIP do Prahy, kde strávila 3 týdny na přístrojích. Řekli nám, že máme 60% šanci, že nebude postížená. Zkalená voda jí způsobila infekci a z důsledku nedýchání se jí začal poškozovat mozeček i plíce. Prožila jsem nejhorší dny mého života. Nikdo nečekal, že po té mé celoživotní smůle a neštěstí se stane něco takového. Snažila jsem se být silná, myslela jsem na ni každou sekundu. Řekla jsem si, že i kdyby byla postížená, tak si ji nechám a dám jí tu největší lásku. A nakonec to dopadlo naprosto úžasně, je 100 % zdravá a bez následků. Ale ve mně to zanechalo stopy. Nemůžu se zbavit dojmu, že se jí něco znovu stane. Denně vše dezinfikuju, uklízím, dávám na ni pozor, je to náročné, ale mám hrozný strach. Nikam moc nejezdím, mam strach, že když opustím dům, něco se stane. Umřu já nebo nedej bože má malá holčička a já ji už v životě neuvidím. Nebo opačně. Nebudu mít šanci se s ní rozloučit. Nezvládám mít pocit, že o ni přijdu nebo ona o mě. Nevěřím na posmrtný život a ani na nic jiného. Věřím na evoluci a na to, že smrtí to končí, po smrti nic není a když umřu, v tu chvíli přestanu existovat, nezmůžu už se na nic. A s tím já nemohu žít. Nemohu žít s tím, že nemám možnost se rozloučit a vědět, kdy a jak umřu. Denně myslím na smrt třeba 20x, nechci nikam jet, bojím se, že když pojedeme autem, bude nehoda, nebo se srazí náš vlak, tramvaj, někdo nás zabije cestou z nádraží. Nevím, jak s tím bojovat. Mám o ni takový strach, že jsem ochotna zahodit svůj život a být tu jen pro ni a ochraňovat ji. Potřebuju pomoc. Ale nevím jakou. Nikdy jsem takové stavy neměla. Až po porodu. Děťátko mě naprosto změnilo. Chci se přestat bát, jezdit na výlety, za kamarádkama i s mou malou holčičkou, ale strach mě ovládá. Prosím, potřebuju pomoct. Nevím, kde sehnat dobrého psychologa nebo někoho jiného, kdo by mi pomohl. Ale potřebuju mít alespoň nějakou naději, že pro svou dcerku budu mít krásný život. Pokud si najdete čas a odpovíte mi sem nebo na email, budu Vám nesmírně vděčná. Děkuju!
Narozením Vaší dcery se Vám splnil životní sen. Po porodu byla dcera hospitalizována na JIP s jistým rizikem, že bude mít nějaké postižení. I přesto, že je nakonec zcela zdravá a bez následků, necítíte úlevu a Váš život zaplavily nebývalé stavy obav a strachů. Vaše dětství nebylo ideální a vždy jste měla pocit, že se bojíte, jednou nemocí, jindy špíny, bakterií či nepořádku. Píšete, že se nyní stále bojíte, že se něco přihodí. Strach o dcery, ale i Váš, život Vám brání v běžném životě. Vyhýbáte se cestování, moc neopouštíte domov, stále vše čistíte. Na smrt myslíte denně několikrát. Uvědomujete si, že potřebujete pomoc. Ptáte se, kde ji hledat.
Dobrý den, vážená paní Karolíno,
ceníme si důvěry, s kterou se na nás obracíte. Píšete nám v situaci, kdy jste se stala maminkou, a i přes komplikace během porodu se stal ten zázrak a Vaše dceruška vyvázla bez následků. Prožíváte období, kdy člověk má za co být vděčný. Ale místo očekávaného pocitu štěstí a spokojenosti Vás přepadají stavy úzkosti a strachu. Jakoby porod a obtíže s ním spojené „probudily“ a znásobily staré prožitky bezmoci, úzkosti, bezbrannosti a jakési nechráněnosti. Možná Vás zaskočilo, jak velký rozdíl je mezi tím, jak si mateřství představujeme, a jaké je to pak doopravdy.
Někdy si představujeme, že když skončilo těžké období v našem životě, že můžete „udělat tlustou čáru“ a už k nám nedolehne ani vzpomínka na to těžké. Teď zažíváte, že naše nitro takto nefunguje. Ty špatné zážitky (např. z dětství nebo z komplikovaného porodu) potřebujeme nejprve aktivně zpracovat – odtruchlit, uznat jejich vážnost, přenastavit svůj pohled apod., než bude možné je napevno uložit. Potřebujeme obnovit „životu prospěšné iluze“, abychom mohli jít dál. K tomuto slouží psychoterapie. Mám dojem, že už jste vnitřně nastavená k takovému zpracování, ke změně. Ráda Vás v tom podpořím.
Nejste si jistá, jak najít dobrého psychologa/psychoterapeuta. Kontakty na terapeuty ve Vašem okolí Vám může poskytnout Vaše zdravotní pojišťovna, také je naleznete v internetovém vyhledávači nebo v adresáři psychoterapeutů. Nikdo ale nevíme, který z nich bude vyhovovat Vám. Nerada bych snížila vážnost profese svých kolegů, ale s terapeutem je to jako se šaty – každému sednou trošku jiné. Musíme to zkusit, a když nám nebude vyhovovat, budeme hledat jinde. Chci Vás povzbudit právě k tomu hledání. Zkuste nějakého psychologa/psychoterapeuta ve Vašem okolí – a po pár sezeních zjistíte, zda mu dokážete důvěřovat, nebo Vám to spolu „neklape“. Samozřejmě můžete dát i na doporučení zkušenějších – kamarádky, diskuse na webu, Váš dojem např. z webových stránek terapeuta, možná i nějaké zkušenosti Vaší linky důvěry – to jsou dobré tipy. Rozhodující bude Váš první krok, Vaše zkušenost. A i v terapii platí, že čím víc investuji (energie), tím větší změna se mi může dít.
Paní Karolíno, moc bych přála Vám i Vaší dcerce, abyste si spolu směly užívat krásné a radostné chvíle a abyste dokázala zpracovat své úzkosti tak, že nebudou hnacím motorem Vašeho života. Vy i Vaše dceruška si to zasloužíte. Držím Vám palce, ať najdete odvahu vykročit a máte štěstí na dobrého odborníka.
Mnoho statečnosti na Vaší cestě!
*Petra Hálková *
Dotaz zodpovídá
