Po nasazení Baklofenu manžel v kómatu přestal reagovat. Mohl lék způsobit zhoršení?

Píšete, že Váš manžel je dlouhodobě pacientem intenzivní péče. Po určitou dobu se zlepšil, vypadalo to, že na vás reaguje, chápe vaše gesta a slova. Teď se opět jeho stav zhoršil. Ptáte se, zda to může souviset s nasazením Baclofenu.

Dobrý den,

z vašeho dotazu je cítit, jak moc vám na manželovi záleží a jak velkou naději ve vás vyvolalo období, kdy začal znovu navazovat kontakt. Je úplně pochopitelné, že vás následné zhoršení velmi znepokojuje.

Nepíšete žádné další podrobnosti o manželově stavu, příčině jeho sníženého vědomí, ani jiné detaily. Moje odpověď je tedy obecného charakteru. Opravdu je možné, že nasazení baklofenu mohlo mít na manžela výrazný vliv. Tento lék se používá hlavně ke tlumení ztuhlosti, bohužel u některých pacientů – zvlášť u křehkých, dlouhodobě nemocných nebo při vyšších dávkách – může způsobit výrazný útlum, ospalost, celkovou „nehybnost“, slabost a menší reaktivitu. Člověk pak může působit, jako by se „znovu propadl“ do hlubšího bezvědomí. Navenek se to může projevit i změnou mimiky a tím, že nemocný vypadá „jinak“.

Co se týče epileptických záchvatů, u lidí po těžkém postižení mozku se bohužel mohou objevit i bez zřejmé příčiny. Přesto je správné o nich uvažovat v souvislostech – někdy k nim může přispět i změna medikace, metabolický rozvrat (např. minerály, infekce, horečka) nebo hromadění léku v těle. Proto je důležité, aby ošetřující tým celou situaci znovu zhodnotil.

Obraťte se na ošetřující lékaře s prosbou o přehodnocení podávaných léků. Zkuste jim popsat vaše pozorování. A ještě k vašemu postřehu, že manžel pohubl a je „k nepoznání“: u člověka, který je dlouhodobě v těžkém stavu a leží, je bohužel úbytek svalů a změna vzhledu častá. 

Zde musím bohužel podotknout, že potřeba roční péče v prostředí intenzivní medicíny vždy znamená velmi závažnou prognózu, jen minimum z těchto pacientů se vrátí zpět do běžného života. Trpí řadou opravdu těžkých komplikací, včetně vámi popsaného hubnutí, ztráty svalové hmoty, opakovaných infekcí a podobně. A někdy je zcela na místě pečlivě společně rozvážit, co je cílem této péče – zda udržování při životě v tomto stavu je něco, co by si pacient sám pro sebe přál, kdyby mohl mluvit a vidět svou situaci. Doporučila bych vám požádat o pomoc paliativní nemocniční tým, který s léčbou a nastavením cílů péče tak, aby byly realistické a byly ve shodě s předpokládanými preferencemi a přáním nemocného i jeho blízkých pomůže.

Přeji vám i manželovi hodně sil na další cestě.
 

Irena Závadová