Po autonehodě zažívám strach ze smrti. Co mám dělat?

Odpověď na dotaz ze dne 7. dubna 2014 zobrazit původní dotaz
Dobrý den, posledních pár měsíců (i let, byť ne soustavně) mě trápí strach ze smrti. Ráno, když se probudím, rychle si snažím "vzbudit i mozek", abych si uvědomila, jestli moji rodiče, sestry a přítel žijí, pak se uklidním. Zlom přišel, když jsem v rámci studia na VŠ navštěvovala předmět soudního lékařství, kdy se mi rozplynula naděje na nějaký posmrtný život. Už nevěřím na duši, osud,.. Uvědomila jsem si, že vše je jen chemická reakce, lehce empiricky zdůvodnitelná a zjistitelná. Další zlom přišel letos v létě, kdy jsme cestou z dovolené měli menší autonehodu kvůli mikrospánku řidiče..Zachránilo nás jen obrovské štěstí. Poznala jsem, jak ve vteřině může být všechno jinak, všechno štěstí pryč...Snažím se užívat si toho, co je teď, nemyslet na to, jinak bych se musela přeci zbláznit. Ale není den, kdy bych nemyslela na smrt, kdy bych se nebála, jestli maminka dobře dojede domů nebo se tátovi něco nestane...Za každým nečekaným telefonátem vidím zprávu o úmrtí, za každým zvonkem u dveří ve večerních hodinách policii, která nám jde oznámit smutnou zprávu. Už opravdu nevím, jak se toho zbavit, myslím, že i rodině s tím lezu na nervy, když je pořád kontroluji, nechápou, že to je jen z té velké lásky, kterou ke všem z nich chovám. Někdy mě zasáhne tak úzkostný stav, že brečím i před přítelem. Chtěla bych si užívat každý den, a ne se jen strachovat kdy to přijde... Myslíte si, že s tím něco jde udělat? Byla bych Vám moc vděčná za jakoukoli radu. S přáním slunečného dne Daniela
Daniela

Dobrý den, Danielo,

uvědomila jste si, že Vám strach ze smrti začíná omezovat život a dokonce i Vaši blízcí mohou cítit jakousi obtížnost Vašeho jednání. Je jistě vhodné se nad celou věcí zamyslet. 

Strach ze smrti má většina lidí, často je děsí ztráta, která je ve smrti obsažena, a také otázky, co bude potom. Nevím, jestli je umí předmět soudního lékařství zodpovědět, zabývá se hlavně tělem, psychice a duši se nevěnuje. Chápu ovšem, že můžete být vyděšená představou, že jednoho dne všechno skončí a dál už nebude nic. Také uvědomění si časových limitů, které máme s lidmi kolem nás, způsobuje někdy panické či úzkostné myšlenky, protože na našich milovaných míváme postavený základ našeho fungování ve světě.

Pokud u Vás převážily tyto obavy nad tím, že uvědomění si vlastní smrtelnosti nás může posílit právě v užívání si života a blízkých, kteří ho s námi sdílejí, je asi na místě začít se otázce smrti věnovat, nikoliv před ní utíkat. Aby to však bylo obohacující a ne děsivé, doporučila bych Vám konzultace s odborníky – psychoterapeutem a možná i s duchovním. Není nutné, abyste byla věřící a věřila na posmrtný život, ale můžete získat podporu pro vyrovnávání se s vlastní smrtelností a se smrtelností lidí, které milujete. Doporučuji vám odborníky na psychický a spirituální život, nikoliv na fyzický, protože Vaše obtíže jsou spíše psychického a spirituálního charakteru. Souvisí s existenciálními otázkami, se kterými se potýká mnoho lidí.

Také, pokud sdělíte své obavy lidem, o které se bojíte, může to pomoci k tomu, abyste dostala podporu od nich a Vaše jednání pro ně bylo srozumitelné. Pokud budou vědět, že Vaše nadměrná kontrola je vedena láskou a strachem, budou Vám moci lépe poskytnout, co potřebujete.

Zuzana Vondřichová