Pečujeme o dědečka v poslední fázi onkologického onemocnění, potřebujeme nastavit režim péče. Kolik času asi má?

Odpověď na dotaz ze dne 11. července 2019 zobrazit původní dotaz
Dobry den, pecujeme o dedecka v posledni fazi jeho nemoci ( rakovina zaludku). Dedecek uz se rozloucil, tyden neji, jen pije, spolupracujeme s mobilnim hospicem, dostava morfin a dalsi jine leky proti bolesti apod. Chapu sestry i doktory, ze nam nemohou odpovedet na otazku, jak dlouho to bude trvat. Dedecek ma tlak 120/60 a to je pry “dobre”, coz asi v tomto pripade dedu drzi porad pri zivote, i kdyz tady uz byt nechce. Dedecek uz ma mirne nazloutlou barvu, kuze ho svedi, mazeme ji, silu uz nema, evidentni je jeho neklid, casto se drzi madla nad posteli, sermuje rukama, nekdy s nami prohodi par slov, jinak je spis mimo a moc nekomunikuje, snazime se ho nechavat v klidu, ale porad u neho nekdo drzi v mistnosti “sluzbu”. Z vasi zkusenosti urcite vite, jaka je priblizna doba tohoto stavu, jsou to dny, nebo to mohou byt mesice. Je tezke se nastavit do nejakeho docasneho rezimu, kdyz clovek vubec nevi. Dekuji za odpoved.
Petra Miklíková
Váš dědeček je v terminální fázi onkologického onemocnění, nejí, je zesláblý, začíná žloutnout, bývá zmatený a neklidný. Ptáte se, jak dlouho tento stav ještě může trvat.

Milá paní Miklíková,

z toho, jak popisujete stav Vašeho dědečka, bych soudila, že prognóza je nejspíše na dny, maximálně týdny. Žluté zabarvení kůže a očního bělma, svědivka i zmatenost jsou nejspíše příznaky postupujícího selhání jater. Rozumím tomu, že je velmi těžké se dívat na to, jak se Váš milovaný dědeček trápí a je pochopitelné, že byste mu již přáli pokojný odchod. Někdy člověk opravdu velmi obtížně hledá smysl těchto posledních dnů, kdy již nemocný nemůže komunikovat s okolím, je to pro všechny hodně vyčerpávající.

Rozhodně je moc dobře, že se s Vámi dědeček se všemi rozloučil. Ještě i teď, i když není úplně jasné, kolik toho vnímá, mu můžete Vy říci, co máte na srdci, rozloučit se, poděkovat za to, co bylo dobré, odpustit křivdy a nedorozumění. Jste velmi stateční, že se v péči o dědečka takhle střídáte, že díky tomu může být doma mezi svými. Moc Vám přeji, abyste péči o dědečka zvládli až do konce a i když v medicíně je velmi těžké něco tvrdit se stoprocentní jistotou, myslím, že už to opravdu mnoho času nebude.

S úctou

MUDr. Kateřina Menčíková