Partnerovi před 10 měsíci zemřela náhle manželka, prožívá emoční zvraty a chová se nepředvídatelně, jak mu mám pomoci?

Dobrý den, paní Hano,

oceňuji Vaši všímavost, statečnost, odpovědnost a touhu mu pomoci, neopustit ho v těžkých chvílích. Představuji si Vaši situaci a vnímám, jak je těžká pro každého z Vás. Váš partner 10 měsíců po smrti manželky není a ani nemůže být s její smrtí smířený a vyrovnaný, nemá ještě „odtruchleno“. Obvykle trvá okolo dvou let, než se smíříme se smrtí blízkého, než v našem srdci vznikne prostor pro nový vztah. A v této situaci začal vztah nový. Takže kromě lásky a nadšení může prožívat také zmatek, pochybnosti, pocit, že je toho na něj moc.

Vedle něj si představuji Vás, která se ho snažíte pochopit, ulehčit mu, nést s ním jeho trápení, a jeho nepředvídatelné výbuchy emocí Vás mohou znejišťovat, vnášejí Vám do duše zmatek, pocity marnosti, zklamání, nedocenění, možná i hněv či lítost.

Ptáte se, jak mu můžete pomoci. Jste v roli partnerky. Nikoli terapeutky, která má pomáhat vyznat se v emočních zmatcích a léčit rány. Ani v roli duchovního, který může přinášet odpuštění a ukazovat smysl. Jste partnerka, a ve Vaší roli pro něj děláte víc než dost. Podporujete ho, snažíte se s ním sžít, ulehčit mu. Vnášíte do jeho života nové podněty. Pečujete a necháte o sebe pečovat a tak dále. To je Vaše role, té se držte. Zeptejte se partnera v klidné chvíli, zda a co by si od Vás přál jiného. Ale o moc víc pro něj udělat nemůžete. (Samozřejmě ve Vás mohou vyvstat pochybnosti, zda je to dost dobré. Myslím, že nejtěžší na Vašem místě je unést vlastní bezmoc, smířit se s tím, že ho nemůžete víc zachránit.)

Ten úkol, tedy ukončit vnitřně předešlý vztah, leží na Vašem partnerovi. Před ním leží cesta smutku, bezmoci, bolesti, vzteku a zoufalství; to, čemu říkáme truchlení. On si musí ujasnit, co je pro něj důležité, co v životě chce. Zda Vás chce jako partnerku na přechodnou dobu, nebo natrvalo. To je jeho hledání, jeho boj a on si může najít odpovídající průvodce – dobré přátele, duchovního, psychoterapeuta.

Také si myslím, že byste jako partnerka mohla mít svá přání a práva. Že milovat neznamená trpět a snášet každé ubližující chování. Zkuste si spolu v klidné chvíli promluvit, říct mu, že mu skutečně chcete pomoct a že chcete vedle něj žít jako jeho partnerka. Ukázat mu bez výčitek, co s Vámi jeho chování dělá. A hledat pravidla přijatelná pro oba – např. že si zavoláte tak a tak často, a když on nebude mít náladu, řekne to tak a tak. Nebo že úvahy o rozchodu Vám sdělí, až bude jasně rozhodnuto – a do té doby nechť své pochybnosti sděluje někomu jinému (deníček, přítel, linka důvěry…). Možná dojdete k tomu, že potřebujete oba trochu „zvolnit“, setkávat se na přechodnou dobu méně často, aby partner našel prostor pro vnitřní dokončení předešlého vztahu. Může se také stát, že se Vám nebude dařit se v klidu domluvit. Pak zvažte návštěvu odborníka na vztahy, jako jsou například v manželské či rodinné poradně, které jsou v mnoha okresních městech a jejich služby bývají často bezplatné.

Milá paní Hano, přeji Vám, ať se Vašemu partnerovi podaří dobře dokončit předešlý vztah, aby se ten Váš nový mohl dobře rozvíjet. Vám k tomu přeji mnoho moudrosti, taktu a citu.

Budu Vám držet palce.

S úctou
*Petra Hálková *