Otec náhle zemřel na mrtvici v nemocnici, byl na plicní ventilaci. Proč nepočkali s odpojením na rodinu?
Dobrý den,
měla bych dotaz, příp. možný podnět na zlepšení. Můj otec zemřel na jaře velmi náhle na mrtvici. Již z domova ho rychlá záchranná služba v brzkých ranních hodinách odvážela ve velmi kritickém stavu a v nemocnici zemřel. Byli jsme tehdy ve velkém šoku, takže jsem ani nezjišťovali žádné podrobnosti kromě toho, co nám bylo řečeno lékařem. Prý mu nenaskočily základní životní funkce. Když nad tím s odstupem času přemýšlím, docházím k závěru, že k úmrtí došlo pravděpodobně v průběhu ranní vizity (bylo to cca v 8:30), kdy se rozhodlo, že ho odpojí z plicní ventilace. Čemuž samozřejmě rozumím. Nicméně vzhledem k tomu, že vše proběhlo opravdu velmi rychle a neměli jsme ani čas se s tatínkem rozloučit, což mi dodnes hodně chybí, bych tehdá uvítala, kdybychom dostali šanci být s ním v moment posledního vydechnutí (tedy odpojení od přístrojů). Je možné, že to všechno bylo úplně jinak a to, že zemřel v průběhu vizity byla náhoda, každopádně jsem se chtěla zeptat, zda je toto běžná praxe a/nebo by třeba nebylo možné – pokud by skutečně úmrtí nastalo odpojením od přístrojů – počkat s tímto úkonem na členy rodiny?
Děkuji
Vážená Renato,
rozumím tomu, že byste ráda věděla, jak tatínek vlastně zemřel, co se dělo okolo. Stejně tak je zcela pochopitelné, že v případě, že by lékaři chtěli ukončit přístrojovou podporu, byste ráda u tatínka byla.
Nemám pochopitelně žádné znalosti toho, co se s vaším tatínkem dělo a mohu se tedy jen domýšlet na základě vlastní zkušenosti z nemocnic. Ukončování přístrojové podpory (nejčastěji jde o umělou plicní ventilaci) je v České republice problematický postup, protože legislativa není v tomto ohledu zcela zřejmá a lékaři mají okolo mnoho obav a nejistot. Pokud je stav pacienta takový, že probíhající léčba má minimální naději na změnu k lepšímu a zároveň léčba nemocného zatěžuje a přináší mu jen zbytečné utrpení, je možné takovou léčbu či léčebný postup ukončit. Bohužel v medicíně není téměř nic 100% jisté a tato formulace ponechává hodně nejistoty. Většinou se setkáváme s tím, že nemocným je poskytována marná a neúčelná léčba, aby nemohli být zdravotníci obviněni za zanedbání péče. Tedy spíše dochází ke zbytečnému prodlužování takové léčby, než k jejímu ukončování.
Existují pracoviště, která s touto nejistotou pracují dobře, dokáží se opřít o postoj rodiny a pak i odpojení od přístroje může probíhat za přítomnosti blízkých. Pro jiná pracoviště je ale tento postup plný obav a pak skutečně může dojít k odpojení, aniž je rodina informována. Odpojení ale vyžaduje určitou přípravu a domnívám se tedy, že je velmi nepravděpodobné, že by tatínek byl odpojován během vizity.
Jako pravděpodobnější se mi jeví, že během vizity došlo k zástavě životních funkcí — to je u rozsáhlé mozkové příhody určitě možné — a buď nebyla zahájena resuscitace právě proto, že by tatínkovi přinesla spíše utrpení než naději na skutečnou záchranu života a návrat k původnímu stavu zdraví, nebo nebyl pokus o resuscitaci úspěšný, rovněž velmi pravděpodobné.
Každopádně si podle toho, jak situaci popisujete, myslím, že tatínek byl v hlubokém bezvědomí a své trápení nevnímal.
Snad má odpověď pomůže rozptýlit vaše obavy a na tatínka vám zůstanou jen ty hezké vzpomínky.
S úctou
MUDr. Irena Závadová
Dotaz zodpovídá
