Nedokážu si představit, že tu nebude tatínek, který umírá na rakovinu

Odpověď na dotaz ze dne 12. prosince 2008 zobrazit původní dotaz
Dobrý den, chtěla bych se s Vámi poradit,jak tom mám teď zvládnout v nelehké situaci s tatínkem,má nádor v žaludku a metastáze na játrech,teď je mu podáván Morfín v tabletách a náplastě opiátové,je chudák z toho celý omámený a okolí už málem vůbec nevnímá.S tátou jsem taky sama všechno zařizovala nákupy,placení a všechno možný,takže si nedokážu představit,že najednou tady nebude.Mám taky malou 2-letou dcerku,která byla na něj moc a moc zvyklá,že chodili spolu ven a jezdili autem a kočárkem,najednou,když na dědu promluví a čeká,že jí něco řekne,tak neřekne nic.Je chudák z toho celá vedle.Brát jí k dědovi musím,protože jí nenám kde nechat,takže dědu takhle vidí,také jsem sama ještě těhotná 2-měsíce,myslela jsem si,že mu to taky udělá radost,že bude mít pro co žít co nejdéle (sami jsme miminko taky chtěli).ale myslela jsem,že to zvládnu psychicky,ale mám strach abych teď miminku neublížila,tím že málem každý večer brečím,všichni mi říkají,že musím být v klidu,ale to fakt jen tak nejde,tak nevím,jestli to mám ten smutek nějak přemoci,nebo tomu nechat volný průběh a vybrečet se.Děkuji moc za odpověď.
Magdaléna
Píšete o tom, že má Váš tatínek nádor s metastázy, je omámený po morfinu a opiátech a Vy se o něj staráte a nedovedete si zatím představit, že tady nebude.

Milá Magdaléno,

to opravdu nejde, abyste byla v klidu a nalhávala si, že necítíte smutek.

Musím Vám především vyjádřit obdiv a úctu za to, co pro svého tatínka děláte. Přestože máte malou holčičku a jste podruhé těhotná, stále o tatínka obětavě pečujete. To je jistě velmi náročné nejen fyzicky, ale i po psychické stránce. Denně se Vám chce plakat a bojíte se, jestli tím neublížíte miminku. Myslím si, že určitě ne. Reagujete jen přirozeným způsobem na to, že život někdy přináší těžké a smutné věci, které se mohou sejít zároveň s událostmi radostnými, jako je očekávání narození děťátka. A dost možná Vaše těhotenství skutečně přispívá k tomu, že Váš tatínek prožije konec života alespoň v částečné radosti.

Vnímám, že jste smutná také z toho, v jakém stavu vidí svého dědečka Vaše dcerka. Asi teď nedokáže pochopit, co se s dědečkem děje a proč se změnil, ale myslím, že nejdůležitější pro ni stejně je, že je s ním a zároveň v bezpečí s Vámi, a Vy jí jednou vše vysvětlíte. Zatím jí můžete říkat to, co je schopná pochopit, a takovým způsobem, kterému dokáže porozumět.

Škoda, že nepíšete nic o zbytku své původní rodiny ani o manželovi. Kromě toho, že Vám všichni říkají, že musíte být v klidu, nevím, jakou jsou Vám v této situaci oporou. Člověk si někdy potřebuje popovídat o tom, jak různé životní situace prožívá, tím spíš, když je plný bolesti, strachu a bezmoci.

Zkuste popřemýšlet, kdo by byl takovému Vašemu povídání a třeba i Vašim slzám otevřený a poskytl Vám spíš náruč než rady, jak bolest „překonat“.

Přeji Vám, Magdaléno, hodně sil, vlídnosti k sobě samé a oporu ve Vašich blízkých.

Saša Lammelová