Nečekaně mi zemřel tatínek, poté mě opustil partner. Nedokážu fungovat, jak se s tím vyrovnat?

Odpověď na dotaz ze dne 21. listopadu 2016 zobrazit původní dotaz
Dobrý den, v září mi zemřel nečekaně tatínek, bylo mu pouhých 61 let. S jeho ztrátou jsem se postupně začínala vyrovnávat, ale měsíc poté mě nečekaně opustil dlouholetý životní partner. Prý z důvodu odcizení. S partnerem jsem žila v jeho domácnosti a musím si hledat nové bydlení. Stres se ve mě tak nakumuloval, že nejím, nespím, v práci nedokážu fungovat, mám záchvaty pláče, stísněné pocity na hrudníku, bušení srdce. Jak se mám se vším vyrovnat? Mám pocit, že to sama nezvládnu.
Martina

Dobrý den, Martino,

sešlo se Vám toho nyní v životě víc a je třeba jít krok za krokem. Projevy stresu, jak je popisujete, jsou sice nepříjemnou, ale vlastně normální a přirozenou reakcí na velkou zátěž. V akutním stavu většinou pomáhá „uzemnění“ – prohloubit a zklidnit dýchání, uvědomit si svůj kontakt s podlahou, židlí, stolem. A nebojte se plakat, slzy přinášejí úlevu i očistu. Prioritu v řešení má zřejmě to bydlení, teď obzvlášť potřebujete útočiště a zázemí. Věcně odhadujete své síly a vychází Vám, že se potřebujete o někoho opřít. Možná objevíte podporu mezi blízkými, příbuznými či známými. Určitě Vám uleví odborná psychologická pomoc v podstatě v jakékoli formě a pomůže Vám zpracovávat ztrátu tatínka i partnera.

Obrátit se o podporu můžete na odborníka jako je psycholog či psychoterapeut – kontakty naleznete také třeba v katalogu na webu nebo Vám je dají na lince důvěry, kam lze volat odkudkoli a kdykoli, nebo v krizovém centru.

Už to, že vnímáte potřebu nebýt v tom sama, je důležité a rád bych Vás za tuto pozornost k sobě a svému prožívání ocenil. Tohle je pro Vás těžké období, ale věřte, že i ono nakonec pomine.

Přeji Vám dostatek trpělivosti, vytrvalosti i pochopení pro sebe samou.

Jiří Černý