Náhle mě zemřel tatínek, vyčítám si, že byl sám. Co s tou velkou bolestí?

Odpověď na dotaz ze dne 4. 3. 2020 zobrazit původní dotaz

Dobrý večer,před měsícem mě náhle zemřel tatínek,bylo mu 74 ale byl naprosto zdrav,dostal chřipku,jeho prakticky lékař měl dovolenou,hůře mu nebylo říkal,že je to lepší,maminka ho nakonec 5 den ráno ač nechtěl stejně dovezla k lékaři který zastupoval, došla s ním do čekárny a jako vždy byly domluvený až bude hotov, že zavolá a dojede pro něj, bohužel už nezavolal zemřel přímo v ordinaci oživit už se ho nepodařilo.Nemohu se s vůbec s tim smířit,nijak to přijmout ani to pochopit.Strasne se mě stýská, chybí mě,jsem na rodiče hodně fixovana,v životě mě vždy pomohli, byli oporou zázemím,chodila jsem k nim skoro každý den,měli rituály a zvyky.Kdyz tatínek onemocněl chřipkou ani jsem za ním nešla vlastně kromě maminky nikdo,abysme to nechytli a nemuseli na neschopenku či paragraf a teď je mě líto a vycitam si že byl sám i v ty chvíli kdy umřel,nemůžu ani pro léky k lékaři, protože ordinace kde zemřel je mého praktického lékaře a já nedokážu jít do čekárny kde už mu nebylo zřejmě dobře a do ordinace kde naposledy vydechl a odešla jeho duše.Nevim co s tou velkou bolestí, která asi časem otupí ale ten stesk po člověku kterého jsem milovala nikdy.O to větší strach mám teď o maminku a ještě větší, že o ní jednou také přijdu.Nevim co dělat, protože mě přijde, že ten stesk narůstá i výčitky kdybysme to udělali jinak tak by žil.Dekuji moc,že jsem se mohla vypsat,umřel mě tatínek nejlepší na světě, protože byl můj.A soucítím se všemi,kteří ztratí člověka srdci blízkého.

Marcela

Dobrý den,

cítím soucit s tím, že jste ztratila tatínka a zároveň mě také dojímá, jak byl pro Vás skvělý a důležitý. Z Vašeho e-mailu mám dojem nejen velkého zármutku, ale také úcty a lásky.

Náhlé úmrtí tatínka, jeho nečekanost, pro Vás jistě bylo šokující. Nebyla jste na jeho odchod připravená, nic nenasvědčovalo tomu, že tatínek zemře. Ani on neměl pocit, že je situace vážná, jistě by se s Vámi jinak rozloučil. Chápu, že Vás napadá, že jste měla něco udělat jinak, zároveň mi připadá téměř nemožné za těchto okolností rozpoznat, že máte postupovat jinak, než když má člověk normálně chřipku, kterou obvykle vnímáme jako běžnou záležitost, která za pár dní odezní. Výčitky, které máte, jsou normální, když člověk ztratí blízkou osobu a začne zkoumat, jak mohl zařídit, aby zemřelý zůstal déle, trápí ho, že jeho odchod nepozdržel. Většinou není reálné, že člověk mohl něco udělat lépe, ale touha mít tu možnost obvykle přináší podobné myšlenky.

Píšete, že máte velkou starost o maminku, i ona nejspíš prožívá podobný šok, možná výčitky a určitě velkou ztrátu, když přišla o životního partnera. Možná by vám oběma mohlo pomoci, kdybyste mohly někdy truchlit spolu, sdílet svůj stesk i lásku k tatínkovi, připomínat si, že máte jedna druhou a také společné vzpomínky na nejbližšího milovaného člověka. Smrt tatínka i jeho náhlost je velká zátěž a určitě vyžaduje čas a vzájemnou podporu, abyste to mohly nějak zpracovat a projít. Pokud by se vám podařilo mít společný čas na truchlení a zároveň najít i čas, kdy budete moci na svou ztrátu myslet a prožívat každá sama, mohlo by to pomoci i s Vašimi obavami o maminku. Neváhejte také s maminkou mluvit opakovaně o tom, co která z vás právě potřebuje. Každá totiž můžete potřebovat něco jiného, nejen protože jste každá jiná, ale maminka přišla o partnera a Vy o tatínka. Přitom vám mohou podobné hovory pomoci snést truchlení ve vzájemné ohleduplnosti.

Kdybyste měla Vy nebo maminka dojem, že se vám nedaří dlouhodobě žít s tím, že tatínek odešel, doporučuji vám obrátit se na některého z poradců pro pozůstalé, který by vás mohl podpořit na cestě tímto těžkým obdobím.

Zuzana Vondřichová

Dotaz zodpovídá

PhDr. Zuzana Vondřichová, PhD.

PhDr. Zuzana Vondřichová, PhD.

psychoterapeutka

Poradna je tu pro vás

Zadejte dotaz