Můj bývalý manžel, otec mého syna, umírá. Může mi jeho rodina zakázat se s ním přijít rozloučit?
Dobrý den, chtěla bych se zeptat, blízký člověk,který mi umírá na nádor na mozku a dávají mu max.6mesicu.Bude převezen do hospice.Ja s tímto mě blízkým člověkem mám syna,byli jsme spolu 25let,přes 7let jsme rozvedeni.A já mám pocit,že mě k němu jeho rodina nechce pustit,abych se s ním rozloučila a já jsem z toho moc smutná.Chtela bych ho ještě vidět Pustí mě k němu v hospicu?Mělo vy být člověku dopřáno se rozloučit.Muze mi to rodina zakázat,nebo do hospicu můžu za ním přijít.Dekuji předem za odpověď .
Vašemu bývalému manželovi lékaři sdělili krátkou prognózu života a jeho rodina Vám nechce umožnit setkání s ním. Ptáte se, jestli Vám jeho rodina může zakázat se s ním přijít rozloučit.
Dobrý den,
je mi moc líto, že procházíte touto náročnou situací.
Rodina Vašeho blízkého člověka Vám nemůže zakázat, abyste bývalého manžela navštívila v hospici, kde je hospitalizován. Právo přijímat návštěvy patří mezi základní práva pacienta a je to pouze pacient, kdo rozhoduje o tom, kdo ho navštíví.
To platí i v případech, kdy je člověk například nedobrovolně hospitalizován nebo má omezenou svéprávnost. Rodina Vašeho blízkého člověka zároveň nemá právo udělovat pokyny personálu hospice o tom, jestli ho můžete navštívit.
Doporučuji tedy následující možnosti:
- do hospice můžete v návštěvních hodinách přímo zajet a oznámit svou návštěvu personálu. Personál se následně zeptá pacienta, jestli s Vaší návštěvou souhlasí a na základě toho umožní Vaši návštěvu.
- můžete se s hospicem spojit telefonicky, vysvětlit Vaši situaci a domluvit si návštěvu (i s ohledem na to, abyste se případně nepotkala s rodinou pacienta)
- zkusit získat kontakt přímo na Vašeho blízkého člověka (např. prostřednictvím syna) a domluvit se na návštěvě přímo s ním.
Je pochopitelné, že se s blízkým člověkem chcete rozloučit, personál hospice by měl mít s takovými situacemi zkušenost a být Vám nápomocen. Pro svolení k návštěvě je důležité pouze přání pacienta, nikoliv rodiny.
S pozdravem
Barbora Steinlauf