Můj blízký přítel spáchal sebevraždu, nevím, jak se s tím vyrovnat.

Odpověď na dotaz ze dne 16. 2. 2011 zobrazit původní dotaz

Dobrý den, za pár dní to bude přesně měsíc co se mi zabil blízký přítel. spáchal sebevraždu. bylo by mu teď 25 let. nechal dopisy na rozloučenou, jeden z nich i pro mě. sebevraždu plánoval nejspíš dlouho a nejhorší je, že sme si toho nevšimli. kolikrát sem říkala, že věřím tomu, že by toho byl schopnej, ale nečekala sem že se to vážně stane!nejhorší je, že násilím člověka nemůžete nikam zavřít a přinutit ho léčit se, to je tak strašně nefér. byl závislý na sázení- už jen toto bylo potřeba léčit a byl hrozně moc zamilovaný do mě:-( jenže mu přišlo, že pro mě není dost dobrej, byl hrozně hodnej a pořád se snažil, jenže sem s ním nemohla chodit, ptž i přesto, že sem city opětovala, tak jsem chodila s někým jiným a nedokázala se rozejít. takže to byl začarovaný kruh. nejspíš měl deprese, pocit méněcennosti, nepřipadal si hezkej, poslední dobou ho už nic nebavilo, nejoblíbenejsi barva byla jeho cerna,myslel negativne,mel i vedne zatazeny zavesy. nic ho nedokázalo naplnit a mě nemohl mít, takže se rozhodl život ukončit.ještě nikdy mi nikdo neumřel, ani v rodině ani jinak. toho člověka sem milovala, bylo mi s ním krásně, byl to nejhodnější člověk na světě, tolik bych mu toho chtěla říct, přála bych si ho naposled vidět a dotknout se ho!pohřeb byl ta nejhorší věc vživotě, byla sem ho už 2 krát navštivit na hrbitove a je strasny si uvedomovat, že leží mrtvý pod zemí a že už se nikdy nevrátí. nechci to přijmout, nechci se s tím smířit, chci najít nějaké řešení, nějaký jiný způsob kontaktu, chtěla bych ho zpátky!nevím jak se s tím vyrovnat, co mám dělat! najednou mi přijde všechno zbytečný a úplně jedno. jak se s takovými věcmi vyrovnává?byla bych vděčná za jakoukoli radu a pomoc. předem děkuji, petra k.

petra

Píšete o svém šoku z jedné z nejtěžších zkušeností, kterou může člověk v životě zažít -  na první pohled nesmyslné ztráty blízkého člověka, který se sám rozhodne svůj život ukončit.

Vážená Petro,

je těžké a zřejmě nemožné si představit, čím takový člověk prochází, jaká je jeho cesta k rozhodování a posléze konečnému rozhodnutí. Jediné, co musíme, je respektovat a věřit tomu, že ten, který takovým procesem prošel, opravdu zvažoval pro a proti – i Vy píšete, že Váš přítel zřejmě dlouho žil se sebevražednými myšlenkami, hledal řešení a rozhodoval se.

Není v silách žádného člověka změnit úmysly druhého, přesvědčit ho, pokud k tomu není ochoten a pokud sám někde uvnitř nevěří, že má nějakou naději. 

To, že člověk může svůj život ukončit, víme všichni. Pro někoho je to naprosto nesmyslná a nepředstavitelná myšlenka, pro druhého skutečnost, která pro něho představuje řešení a úlevu. Nemůžeme to posuzovat, nezbývá nám než snažit se to pochopit a přijmout.

Jistě je to pro Vás zatím nepředstavitelné, ale to, co teď myslím potřebujete, je naučit se s tímto faktem  žít. Většinou člověku pomáhá, když může o podobných zkušenostech a prožitcích s někým mluvit, zároveň sám sebe podporovat – a hlavně se neobviňovat, držet si vědomí, že není v lidských silách a ani v právu vnutit někomu vůli k životu, když se rozhodne ho ukončit.

Ještě mě napadá, že pokud by to pro Vás bylo dostupné a přijatelné, můžete se obrátit na nějaké krizové centrum nebo psychoterapeuta, který by Vás v tom, co prožíváte, mohl doprovázet. Ale i podpora blízkých přátel je hodnota a pomoc, kterou je dobré využít.

Milá Petro, držím Vám palce a myslím na Vás.

Ilona Peňásová

Dotaz zodpovídá

Mgr. Ilona Peňásová

Poradna je tu pro vás

Zadejte dotaz