Moje přítelkyně se už dva roky léčí se zhoubným nádorem plic. Jak jí mohu podpořit?
Shrnutí dotazu
Píšete, že Vaše dlouholetá přítelkyně, také lékařka, se již dva roky léčí se zhoubným nádorem plic. Nyní se jí přitížilo a zjistila se progrese onemocnění. Zmiňujete, že se přítelkyně uzavřela do sebe a komunikace s ní je obtížnější. Ptáte se, jak k ní znovu najít cestu a co pro ni můžete udělat. Uvažujete o návštěvě v nemocnici nebo o psaní e-mailů, ale nejste si jistá, zda by to uvítala.
Odpověď na dotaz
Dobrý den,
ráda byste něco udělala pro svou přítelkyni, která má vážné onkologické onemocnění. Váháte, zda jí jet navštívit a obáváte se zeptat. Chápu, že je nyní těžké prolomit mlčení a rozpaky, které kolem její nemoci a stavu máte. Uvažujete o psaní mailů a mě napadá, že se tím určitě dá začít. Lidé, kteří jsou vážně nemocní opravdu někdy moc nestojí o historky, ale obvykle stojí o zájem a upřímnost. Někdy je naopak zajímá, co se u druhého děje, i když oni sami už to tak nemají, i v tom hledají zájem a sdílení. Napadá mě, jestli by nebylo vhodné kamarádce napsat o tom, že stojíte o kontakt s ní, chybí Vám, máte o ni starost, a zároveň nechcete dělat něco, co by jí vadilo nebo zatěžovalo. Sdělit jí klidně své rozpaky a zájem a zeptat se, jestli by jí vyhovovalo, abyste se zastavila v nemocnici, případně jí napsala mail a ráda si přečetla něco od ní. Pokud by souhlasila, můžete napsat, jak se Vám daří (třeba i o tom, že dobře a s vnoučaty), ale hlavně dát prostor přítelkyni na její prožitky nebo zkušenosti, pokud je bude chtít sdílet. Píšete, že nemůžete psát o Vánocích nebo vzpomínat na staré dobré časy. Myslím, že lehké vzpomínání nevadí, ani malá reportáž z vlastních příprav na Vánoce. I když to pro Vaši kamarádku může být mimo jiné připomínkou toho, co už není a třeba nebude, je to také zájem a normální život, který jí nyní může chybět. Vždycky se můžete zeptat: máš náladu slyšet, jak je to u mě nebo na to teď nemáš kapacitu? Pro pacienty bývá často mnohem těžší, když se jim druzí ze strachu neozývají, než když projeví zájem a zkouší spolu s nemocným hledat cesty tak, aby nezůstal v osamění. Vždy je dobré se o tom domlouvat a nehádat za druhého, co by se mu líbilo. Snad by Vám po tak dlouhém přátelství mohla říct, co by teď potřebovala, možná i líp než její manžel. Uvažuji o tom tak, že pro Vaši přítelkyni by mohlo být milé, že se zajímáte a zároveň respektujete, co potřebuje a přeje si.
Přála bych vám oběma, abyste spolu mohly mít kontakt i v nemoci,
Zuzana Vondřichová
