Moje kamarádka spáchala sebevraždu. Jak čin vysvětlit jejím dětem?

Odpověď na dotaz ze dne 22. ledna 2014 zobrazit původní dotaz
Dobrý den, moje blízka přítelkyně trpěla depresemi, byla nespokojená se svým životem a rozhodla se ukončit svůj život. Po 10 dnech, kdy byla nezvěstná ji našli mrtvou (spolykala velké množství antidepresiv najednou). Byla matkou 3 dětí, které jsou ve věkovém rozmezí 7-11 let. Jak správně komunikovat s dětmi a vysvětlit jim smrt jejich matky? Brzy se začnou ptát, jsou se mnou v častém kontaktu a já nevím, co a jak a kdy jím říci. Jejich otec bude komunikovat s psychoterapeuty, ale přesto bych se rada zeptala na radu. Děkuji. Eva
Eva

Dobrý den, Evo,

ptáte se jak mluvit s dětmi o smrti, respektive sebevraždě jejich matky. Především s pochopením: pro matku, že jednala pod vlivem závažné psychické nemoci – a také to tak dětem říct, aby nemusely mít pocit, že ony něco zavinily nebo že je tu máma nechala „schválně“. Pro děti v tom, že mohou cítit celou škálu emocí od smutku, přes vztek až po nepochopení. Je asi vhodné s nimi mluvit o faktech – maminka zemřela, váš život teď bude probíhat bez ní – a pak také o tom, že je v průběhu času mohou napadat různé otázky, nápady nebo přicházet různé pocity okolo toho, co je potkalo a že je to tak normální a mohou se k tomu kdykoliv vracet.

Mají nárok nevědět si s tím rady, zoufat si, odmítat či protestovat nebo vše „přijmout“ a k emocím se vrátit, až na to budou mít síly. A také s pochopením pro každé jednotlivé dítě, které to může prožívat jinak než jeho sourozenec.

Důležité je asi vědět, že nejde o jednorázové sdělení, ale o dlouhodobou komunikaci, na které asi budete mít svůj podíl. Není asi teď možné dětem vše podat tak, aby se k sebevraždě své matky už nemusely vracet. Dá se jim hlavně připravit prostor, aby kdykoliv mohly.

S uctou,

Zuzana Vondřichová