Mohu říct tatínkovi, že umírá a zbývá mu málo času nebo ho ponechat žít v naději, že se to zlepší?

Odpověď na dotaz ze dne 2. června 2012 zobrazit původní dotaz
Dobrý den, nevím si rady... tatínkovi před půl rokem zjistili v krku velmi agresivní typ nádoru. Nádor se podařilo odstranit, ale před pár dny na magnetické rezonanci zjistili, že nádor stihl metastázovat do mozku. Zjistilo se to tím, že mu začaly problémy se zrakem - lékaři nejdřív říkali, že to je obrna nervu. Už od operace je bez hlasivek, teď je téměř slepý. Včera nám řekli, že mu zbývají dny až týdny. Jeho manželka se rozhodla neříci mu jeho diagnózu. Já mám pochybnosti - nechat tatínka umírat, aniž by to věděl? On si pořád myslí, že se to spraví... Já bych ho i chtěla nechat dožít v nevědomí, protože řict mu to mi připadá, jak přiložit mu k hlavě pistoli. Ale je to tak správné? Neměl by si sám rozhodnout, že chce ještě něco udělat? Něco říct? Poraďte mi, prosím, co je pro lepší pro něj! ne pro nás.
Monika
Popisujete obtížné dilema - říct tatínkovi, že umírá a zbývá mu už nejvýše několik týdnů života, nebo mu ponechat naději, že se jeho stav zlepší, že se uzdraví?

Dobrý den, Moniko,

myslím, že nikdo nedokáže lépe odhadnout, jak by Váš tatínek na pravdivou informaci reagoval, než jeho nejbližší. Píšete, že říct mu pravdu by bylo jako přiložit mu k hlavě pistoli. Co to znamená? Co nejhoršího by se mohlo stát? Zároveň zvažujete, že možná kdyby věděl pravdu, chtěl by třeba ještě něco ve svém životě stihnout udělat. Pravdivou informací byste mu k tomu dala šanci.

A co když tu pravdu tuší, ale nechce trápit své blízké, a tak o tom mlčí? Je třeba, abyste všechny tyto možnosti vzala v úvahu a rozhodla se podle svého citu a svědomí.

Domnívám se, že minimálně můžete situaci otočit: Víte, že Váš tatínek zde s Vámi bude už jen krátkou dobu. Co byste mu ještě chtěla říct? Co byste pro něj nebo pro Váš vztah ještě chtěla udělat? Říkejte a dělejte vše tak, abyste později nemusela litovat, že jste se držela zpátky. Možná že když Vy sama budete otevřená v projevování svých emocí, vůči tatínkovi upřímná a opravdová, bude Vás v tom následovat. Možná i když ho třeba sama nebudete s pravdou přímo konfrontovat, dostane se skrz Vás k ní blíž a získá odvahu se zeptat. A kdo má odvahu se zeptat, má sílu i přijmout pravdivou odpověď.

Přeji tu sílu i Vám.

Alexandra Černá Lammelová