Mohl mě tatínek slyšet, když umíral a já se s ním loučila? Je to rok a bolest se nezmenšuje.
Dobrý den,je to přesně rok,co odešel můj tatínek.Mel autoimunitní hepatitidu,byl zapsán i na čekací listinu transplantace jater.Bohuzel dostal v nemocnici zápal plic,atb uz nezabírala a dostal celkovou sepsi.Rano nám lékař volal,ze se mame přijít rozloučit.Byl na přístrojích.Zrejme agonie.Uz nereagoval na doteky,hlasy a co bylo nejhorší,měl otevřené oči 😢Neviděla jsem v životě nikdy nic bolestivějšího,byť jsem sama po operaci nádoru mozku,který mě připravil o zrak levého a částečně pravého oka a v nemocnici jsem toho viděla hodně .Ten obraz nedokážu dostat z hlavy.Meli jsme krásný vztah,byla jsem s ním do poslední chvíle.Nevim co je na tom pravdy,ale sluch prý odchází jako jeden z posledních.Myslite si,ze mě mohl slyšet a vnímat,když jsem se s ním loučila?Nevim,jestli to někdy přebolí,ale zatím to nedokáži porad prijmout.Jednu dobu jsem moc chtěla za nim.Prala jsem si,aby se mi o něm alespoň zdálo,ale moje podvědomí v tomhle moc nespolupracuje.Vim,ze na druhý břeh musíme všichni,ale tohle je tak definitivní a nevratné a to ohlušující ticho mě úplně ničí.Dala bych vše za jeden den s nim.Neumiral dlouho,netrpěl,ale na svůj věk 73 měl hodně energie a chuti do života.Proto to byl šok.Byl v podstatě zdravý.Prijdu si už trochu jako psychicky labilní,ze je to rok a čas ty hrany bolesti stále neobrušuje.Predem velmi dekuji za přečtení 🙏Petra
Píšete, že Vám před rokem zemřel tatínek. Umíral ve velkých bolestech. Ten obraz nedokážete dostat s hlavy. Popisuje, že jste měli krásný vztah. Jednu dobu jste chtěla za ním. Máte obavy, jestli to není projev psychické lability, že po roce prožíváte ztrátu stejně intenzivně.
Dobrý den,
je zřejmé, že Vám tatínek velmi chybí a pochybujete, zda rozloučení s ním bylo v pořádku.
Mám stejné informace jako Vy, že sluch odchází jako poslední. Tedy předpokládám, že Vás tatínek mohl slyšet, i když už okolní svět jinak nevnímal. Zároveň přemýšlím nad tím, že pokud jste měli krásný vztah, bylo to ještě důležitější než sluch a poslední Vaše slova pro něj. Věděl, že ho máte ráda, a tak byly jeho poslední chvíle spojené s láskou, i když základními smysly třeba nevnímal nebo jen velmi omezeně.
Píšete, že je těžké tatínkovu smrt přijmout. Nedivím se, nečekala jste to a navzdory závažnému onemocnění a plánované transplantaci jste předpokládala, že tatínek bude v pořádku. Zjistila jste, že navzdory vědomí, že všichni zemřeme, je přijetí tatínkovy smrti pro Vás zatím nemožné. Někdy je opravdu obtížné překonat svá očekávání, že takto to nemělo být, nesouhlas a další pocity, které k truchlení patří. Dojem, že jste psychicky labilní s tím může souviset. Psychická bolest, stesk a dlouhodobý smutek je opravdu náročné dlouho nést a zvládat. Předpokládám, že z toho také můžete být velmi vyčerpaná a to může být další faktor k tomu, že je pro Vás obtížné zvládat pocitově život bez tatínka i nastavit stabilitu pro další období.
Doporučila bych Vám co nejvíce odpočinku a laskavosti vůči sobě. Vím, že to možná zní moc obecně, ale představuji si, že tak jako jste byla v životě podporovaná tatínkovou láskou, potřebujete nyní podobnou podporu a laskavost k sobě, abyste mohla tímto náročným obdobím projít. Pro zvládání velké a náročné ztráty potřebujeme klid, dobrou péči, drobné radosti nebo aspoň úlevy a ohleduplnost vůči sobě. Je to způsob, jak pomalu zacelovat to bolestné utrpení, i když nám třeba zemřelý člověk bude pořád chybět.
Z Vašeho e-mailu mám dojem, že stojíte o sdílení svého trápení. Děkuji, že jste napsala. Doporučila bych Vám ve sdílení pokračovat — obrátit se na přátele, společně vzpomínat a truchlit s příbuznými nebo vyhledat podpůrnou skupinu pro pozůstalé (například v rámci Cesty domů), kde byste se mohla setkat s lidmi s podobnou zkušeností a prožíváním.
Přeji Vám hodně sil a doufám, že se Vám podaří najít dost podpory, abyste mohla dál dobře žít a těžit z toho, že jste měla tatínka, se kterým jste měli krásný vztah.
Zuzana Vondřichová
Dotaz zodpovídá
