Mohl mě tatínek slyšet, když umíral a já se s ním loučila? Je to rok a bolest se nezmenšuje.

Píšete, že Vám před rokem zemřel tatínek. Umíral ve velkých bolestech. Ten obraz nedokážete dostat s hlavy. Popisuje, že jste měli krásný vztah. Jednu dobu jste chtěla za ním. Máte obavy, jestli to není projev psychické lability, že po roce prožíváte ztrátu stejně intenzivně.

Dobrý den,

je zřejmé, že Vám tatínek velmi chybí a pochybujete, zda rozloučení s ním bylo v pořádku. 

Mám stejné informace jako Vy, že sluch odchází jako poslední. Tedy předpokládám, že Vás tatínek mohl slyšet, i když už okolní svět jinak nevnímal. Zároveň přemýšlím nad tím, že pokud jste měli krásný vztah, bylo to ještě důležitější než sluch a poslední Vaše slova pro něj. Věděl, že ho máte ráda, a tak byly jeho poslední chvíle spojené s láskou, i když základními smysly třeba nevnímal nebo jen velmi omezeně.

Píšete, že je těžké tatínkovu smrt přijmout. Nedivím se, nečekala jste to a navzdory závažnému onemocnění a plánované transplantaci jste předpokládala, že tatínek bude v pořádku. Zjistila jste, že navzdory vědomí, že všichni zemřeme, je přijetí tatínkovy smrti pro Vás zatím nemožné. Někdy je opravdu obtížné překonat svá očekávání, že takto to nemělo být, nesouhlas a další pocity, které k truchlení patří.  Dojem, že jste psychicky labilní s tím může souviset. Psychická bolest, stesk a dlouhodobý smutek je opravdu náročné dlouho nést a zvládat. Předpokládám, že z toho také můžete být velmi vyčerpaná a to může být další faktor k tomu, že je pro Vás obtížné zvládat pocitově život bez tatínka i nastavit stabilitu pro další období. 

Doporučila bych Vám co nejvíce odpočinku a laskavosti vůči sobě. Vím, že to možná zní moc obecně, ale představuji si, že tak jako jste byla v životě podporovaná tatínkovou láskou, potřebujete nyní podobnou podporu a laskavost k sobě, abyste mohla tímto náročným obdobím projít. Pro zvládání velké a náročné ztráty potřebujeme klid, dobrou péči, drobné radosti nebo aspoň úlevy a ohleduplnost vůči sobě. Je to způsob, jak pomalu zacelovat to bolestné utrpení, i když nám třeba zemřelý člověk bude pořád chybět. 

Z Vašeho e-mailu mám dojem, že stojíte o sdílení svého trápení. Děkuji, že jste napsala. Doporučila bych Vám ve sdílení pokračovat - obrátit se na přátele, společně vzpomínat a truchlit s příbuznými nebo vyhledat podpůrnou skupinu pro pozůstalé (například v rámci Cesty domů), kde byste se mohla setkat s lidmi s podobnou zkušeností a prožíváním. 

Přeji Vám hodně sil a doufám, že se Vám podaří najít dost podpory, abyste mohla dál dobře žít a těžit z toho, že jste měla tatínka, se kterým jste měli krásný vztah.

Zuzana Vondřichová