Matka je alkoholička a má rakovinu. Velmi se trápím. Co mám dělat?

Odpověď na dotaz ze dne 29. prosince 2013 zobrazit původní dotaz
Dobrý den, je mi 33let a žiji ve společné domácnosti s matkou alkoholičkou. Defakto od mého narození pije. Nebudu ani rozepisovat život dcery s matkou, která žije jen pro alkohol, protože všechny psané příběhy jsou naprosto stejné. Ale celý můj život hodnotím díky mojí matce jako jeden velký omyl a katastrofu. Vnímám ji už od mala jako rozdvojenou osobnost. Když je opilá - nenávidím jí a to doslova, když je střízlivá, užívám si každičké hodiny kdy je usměvavá, milá, hodná a pečlivá. Jakmile si ale vypije mění se v hrozné monstrum plné agresivity, výčitek, zla a ironie. Asi před dvěma měsíci její alkoholické výbuchy vyvrcholili v to, že jsme ze strachu museli volat v noci policii. Naměřili jí 3,25prom. alkoholu v krvi, neudělali s ní nic jelikož nikoho neohrožovala a odjeli. Druhý den přijeli znova sepsat zápis, naměřili ji opět 3prom. Chvíli na to si podřezala žíly, naštěstí pouze demonstrativně v alkoholickém opojení. Volali jsme rychlou a opět u nás byla policie. Byla to hrozná noc a den, odvezli ji do nemocnice a druhý den nám ji dali domů. V ten okamžik se ale stal zázrak a matka po tolika letech přestala pít. Kupovala si jen nealko pivo, jakoby si uvědomila, že si sáhla v opilství na život a chtěla to konečně změnit..Krásně se držela a pro mě začal život dcery, která si užívala své hodné maminky a moje malá dcerka babičky..všichni v rodině jsme byli šťastní..po pár dnech kdy jsme prožívali klid a pohodu a matka konečně střízlivá mohla navštívit po letech lékaře, byla jí diagnostikovaná rakovina kořene jazyka III.stupně s metastází do krku. Čekala jsem, že jí to složí a že začne zase pít. Absolvovala CT, magnetickou rezonanci, ultrazvuky a nakonec proběhlo konsilium s tím, že 10.1.2014 má nastoupit do Brna na operaci a ozařování. I po všech těch šílených informacích se držela ale těsně před vánoci se zas opila. Hrozně moc! Třásli se mi ruce a byla jsem uplakaná, chtěla jsem zase někoho zavolat aby jí odvezli a neubližovala nám. Ustála jsem to a matka druhý den přišla se sklopenou hlavou se pokorně omluvit. Nemohla jsem uvěřit, protože za celé ty roky to niky neudělala a nikdy nepřiznala, že má problém s alkoholem. Toho dne přišla a já ji zase najivně odpustila s pochopením, že je toho na ní moc. Asi čtyři dny na to, den před štědrým dnem to udělala znova a od té doby až do dnes zase pije..Zítra má jít na první předoperační testy a ona je namol?! Skazila si své možná poslední vánoce, skazila nám všem vánoční náladu, atmosféru a hlavně pohřbila všechny mé naděje, že by jednou mohlo být zase dobře.. prohledali jsme jí všechny skrýše, ale asi špatně, někde si něco schovává a pije..za ty léta už jsem ztratila chuť a energii s ní bojovat, zkusila jsem opravdu vše a stejně jsem se potýkala s výčitkami, že z ní děláme alkoholika a přitom ona vůbec nepije..nevím co dělat, nevím jak pomoct a zda vůbec chci pomáhat, dělám to celé roky a naprosto zbytečně..když přestala teď na chvíli pít, tak jsme se všichni opravdu snažili ji uklidňovat a být jí oporou, aby cítila že nás má a že za ní stojíme, i po tom všem co nám za celý život způsobila trápení..ona to vzdala, já myslím, že ona se té operace tak bojí, že tam ani nechce jít, protože bude mít slavíka a vývod na jídlo a nebude mluvit a jelikož už tak váží 50kg, ta operace ji vyčerpá a vysaje úplně..myslím, že se rozhodla ztrávit zbytek života tak jak ho celý život prožila..ale co já? Mám jen tiše přihlížet, nebo mám bojovat, odejít z práce a hlídat každý její krok aby se nenapila, když to stejně udělá? Jak se s tím mám vypořádat já, když i přes tu nenávist co si ve mě za celý můj život vybudovala, mám pořád sílu a lásku jí být oporou? Vždyť ona už nechce bojovat, ona by prodala i vlastní vnučku za hlt alkoholu?? Mám se dívat jak jí ta nemoc bude pomalu užírat nebo jaké jsou jiné možnosti? Jakmile jí zoperují, je jasné že už nebude moct ani kouřit ani pít a v její hlavě bude tohle pro ní konec..s čím teda mám bojovat, když ona nechce pomoct a agresivně mě odmítá? Jsem bezradná a bojím se, že až umře, budu si vyčítat, že jsem udělala málo pro to, aby se z toho dostala.. ale je mi 33 a myslím, že jsem udělala v každičkém věku vše proto, aby se to změnilo, až pak přišla rezignace a neměla jsem sílu..Síla přišla až s obdobím, které jsem v příběhu popsala..u psychiatra byla taky a ten to vzdal po prvním sezení, řekl mi pak do telefonu, že matka mu celou hodinu lhala a vymýšlela si hlouposti a že pokud člověk s problémem nechce bojovat sám, on s tím nic neudělá..tak jaká je rada? V boji s alkoholem asi žádná..v boji s rakovinou by třeba byla šance..jsem unavená, utrápená, nemluvím, jen polehávám zamotaná do klubíčka a brečím, utápím se v myšlenkách, nespím a úsměv mi už nic neříká..jsem vyčerpaná a potřebuji aspoň malinko k tomu, abych i já netrápila svou rodinu svými depresemi..bohužel se od toho nedokážu odprostit a dělat, že se mě to netýká..mám si sama najít psychologa, nebo co dělat?? Prosím poraďte!!!
Michaela Ruttkayová
Píšete o svém boji s matkou, která je závislá na alkoholu a nechce s tím nic dělat ani tehdy, když ji čeká těžká operace z důvodu rakoviny.

Dobrý den,

děkuji za důvěru, se kterou se na poradnu portálu obracíte. Píšete nejen o boji s matkou, který je závislá na alkoholu, ale i o svém boji sama se sebou: na jednu stranu máte strach, že podlehnete pocitům viny a výčitkám, že jste udělala málo, kdybyste se už přestala starat o matku a začala se starat o svůj život. Na druhou stranu moc dobře víte, kolik péče, podpory a trpělivosti už jste své matce věnovala, kolik svého života jste jí obětovala a kolik bolesti Vás stálo, že nebyla matkou, jakou měla být. 

Moc bych Vás chtěla podpořit, abyste se od matky dokázala odpoutat, a tu energii, kterou jste věnovala jí, začala věnovat sobě a své dceři, své nové rodině. Píšete v množném čísle, z čehož chápu, že na to trápení nejste sama, ale nevím, kdo ještě s Vámi je. Váš manžel, otec, sourozenci? Možná jste v tom všichni příliš zabředlí, že nedokážete vidět matku jako dospělou osobu, která je zodpovědná sama za sebe a musí nést důsledky svých činů. Z toho, co píšete, vnímám, že jste jí dali tolik šancí, že kdyby chtěla, mohla s alkoholem dávno přestat. A jak Vám to řekl ten psychiatr – kdo sám nechce, tomu nelze pomoci. Ať je to jakkoli bolestné, nezbude Vám než přihlížet, jak se Vaše matka ničí. Kdybyste jí začala věnovat ještě víc péče, než nyní – zůstala doma z práce atd., bylo by to jen na úkor Vaší rodiny. Vaše matka je zodpovědná sama za sebe a Vy jste dospělá žena, sama jste matkou, a daleko více než za svou matku nyní nesete zodpovědnost za své dítě. Sama jste měla trpké dětství a možná jako byste čekala, že matka přestane pít a všechno Vám to vynahradí. Je třeba se rozhodnout přijmout tu bolest, že tomu tak není, a přetnout ten řetězec utrpení tím, že tomu nebudete dál vystavovat své dítě. Nechte už mámu být, začněte se starat o svůj život a o život své rodiny. Nevím, jestli je to reálné, ale nejlepší by mi přišlo, kdybyste s matkou nemusela bydlet. Pokud to nejde, distancujte se od ní jak nejvíce je to možné.

Skutečnost těžké nemoci v tomto kontextu nehraje nijak významnou roli. Život Vaší matky ohrožuje alkohol více než nemoc. A současně její schopnost bojovat s alkoholem její onemocnění ještě snižuje. Nemůžete zabránit tomu, aby máma pila. Nikdo jí v tom nemůže zabránit. Můžete jí nabídnout konkrétní pomoc za určitých podmínek a bude na ní, zda ji přijme a podmínky dodrží.

Učinit takto tvrdý krok vyžaduje hodně síly a je téměř jisté, že s pocity viny, selhání a výčitek svědomí se budete ještě potýkat. Navíc nevím, jak se k tomu postaví zbytek Vaší rodiny – zda Vás podpoří nebo naopak Vám budou mít za zlé, když se rozhodnete mámu už nechat jít cestou, kterou si vybrala, a chránit sebe a svou rodinu. Proto bych pokládala za vhodné, abyste si našla psychoterapeuta, s pomocí kterého tímto těžkým obdobím projdete a který Vám rovněž pomůže zpracovat Vaši bolestnou minulost.

Přeji Vám hodně sil a odvahy.

Alexandra Lammelová