Manžel zemřel před půl rokem na rakovinu. Beru to jako křivdu a nevím, jak mám žít dál. Jak se s tím mám vyrovnat?

Váš manžel zemřel v 60ti letech na rakovinu poměrně krátce po stanovení diagnózy. Připadá Vám to jako zlý sen. Představovala jste si, že spolu zestárnete, nevíte, jak žít dál. Prosíte o radu, jak se s tím vyrovnat.

Dobrý den,

úmrtí Vašeho muže bylo poměrně náhlé a o to může být vyrovnávání s jeho odchodem těžší. Nedivím se, že Vám to připadá jako zlý sen, jako byste si přála se z něj probudit a žít ten sen dobrý - dožít spolu a mít spolu spokojené stáří. Je to asi velké zklamání a je asi zřejmé, že ho můžete prožívat jako křivdu a zlobit se na osud, že to dopadlo jinak, než jste si přála. Nevím, jak se s tím vyrovnat, Vaše pocity mi připadají srozumitelné. Vím ovšem, že truchlení je postupné, člověk si spíš zvyká na život bez partnera a učí se žít jinak, mimo všechno, co si představoval. Nějakou dobu to trvá a pozůstalí mívají různé pocity, myšlenky a potřeby v rámci toho, jak se se svou ztrátou vyrovnávají. Obvykle pomáhá nespěchat, být na sebe laskavá, jako na ženu, kterou potkala těžká věc a potřebuje trpělivost a péči, aby zvládla touto těžkostí projít. 

Také Vám může pomoci podpora druhých lidí. Někdy je příjemné mluvit s někým, kdo si takovou situací prošel, měl podobné prožitky a už má také zkušenost, co v té době potřeboval. Případně s někým, kdo aspoň zná, jak proces truchlení probíhá a může Vám poskytnout podporu pro všechna období, které do truchlení patří. Mohou to být tedy přátelé, známí nebo odborník - poradce pro pozůstalé. Také Vám mohu doporučit knihu "Knížka pro vdovy", kterou vydala Cesta domů a kde najdete alespoň základní informace, jak se o sebe nyní postarat. Vím, že informace nebývají útěcha, ale mohou Vám také pomoci se v dané situaci zorientovat a porozumět sama sobě a nabídnout možnosti, jak to zvládnout.

Přála bych Vám, abyste měla dost podpory a prostoru, abyste mohla svou bolest nést a časem začít opět žít bez velkého trápení,

Zuzana Vondřichová