Manžel zemřel, byli jsme spolu 50 let. Mám děti a vnoučata, ale doma jsem jen se psem. Jak to zvládnout?

Odpověď na dotaz ze dne 22. března 2020 zobrazit původní dotaz
Dobry den prosim o radu 7.2. mi zemrel manzel co by nekurak na rakovinu plic-nevim jak bez neho zit zemrel 7.2. 12.2 se konalo posledni rozlouceni a 14.2 jsme meli oslavit 50.roku vyroci svatby jelikoz jsme meli svatbu 14.2.1970.meli jsme velice sporadany zivot a meli jsme se radi coz je pro me ted velice tezka zivotni rana s detmi mam vyborne vztahy ale uz maji svoje rodiny vnoucata uz jsou velka a tak jsem zustala se svym pejskem v byte sama a ted navic zavrena kvuli koronaviru-prosim poradte je mi 69.roku jiny vztah hledat nebudu
Jitka

Dobrý den,

rozumím tomu, že po padesáti společných letech je velmi obtížné vyrovnat se s úmrtím manžela. Veškerý Váš dospělý život byl vedle něho, je zřejmé, že je to pro Vás opravdu těžká ztráta. Určitě budete potřebovat delší čas na nalezení další cesty bez manžela.

S manželem jste se měli rádi, byli jste na sebe zvyklí a tak Vám teď moc chybí. Když čtu Váš dotaz, působí to na mě velmi smutně, protože jste o svého partnera přišla a zároveň velmi pěkně, že jste mohli být spolu spokojeni padesát let. Možná Vám to tak nyní nepřipadá, ale snad se časem Váš život překlopí do stavu, kdy Vám sice bude manžel chybět a zároveň budete cítit vděk a radost z toho, že jste s takovým člověkem mohla žít.

Píšete, že máte dobré vztahy s dětmi a vnoučaty. Představuji si, že třeba nejste zvyklá říkat si jim o pomoc nebo je víc kontaktovat, protože jste asi s manželem žili samostatný život. Teď je ale možná čas, kdy zde mohou být Vaši blízcí pro Vás. V koronavirové karanténě je to sice komplikovanější, ale nepochybně můžete se svými potomky sdílet své pocity, myšlenky a potřeby. Kvůli tomu, abyste mohla časem vnímat víc hodnotu manželova života, než bolest z jeho smrti, je právě vhodné sdílet s blízkými vzpomínky na něj, jeho odkazy a myšlenky, vyprávět příběhy o něm. Není cílem rozdírat ránu z jeho odchodu, ale připomínat si, že Váš společný život byl dobře naplněn.

Abyste mohla být s tou velikou bolestí z manželova odchodu a také zvládla zařídit si život nově bez něho, neváhejte si říkat o pomoc a zároveň si dopřejte klid na truchlení. Je možné, že se stavy, kdy budete chtít být s lidmi a kdy budete chtít být sama, budou střídat a v nouzovém stavu budete sama víc, než je vhodné. Proto si prosím dopřávejte také klidné procházky (v tom bude nápomocný zase Váš pejsek), choďte na místa, která máte ráda a kde Vás to alespoň trochu těší nebo v minulosti těšilo. Ztráty se hojí pomalu a dopřejte si dost podpory od svého okolí, abyste mohla tímto náročným obdobím projít. Až skončí všechna epidemiologická opatření, můžete také kontaktovat své přátele a sdílet své trápení s nimi. Je možné, že kolem Vás jsou lidé s podobnou zkušeností a mohou Vás velmi dobře podpořit.

Zuzana Vondřichová