Manžel tragicky zemřel při nehodě. Silně mě zasahují i úplně obyčejné situace. Mám pocit, že se vracím k životu, který už ale nemůže být.
Dobrý den,je to už více než pět let, co můj manžel tragicky zemřel při nehodě. Máme spolu dvě děti, kterým v době jeho smrti bylo pět a sedm let.I po těch letech se mi vracejí období smutku, což považuji do určité míry za přirozené. Nejvíce mě ale překvapuje, jak silně mě zasahují úplně obyčejné situace. Například rozhovory kolegyň v práci, když si povídají o svých manželích, společných víkendech nebo běžném rodinném životě.V takových chvílích se mi vracejí myšlenky na to, jaké by to bylo, kdyby tu manžel stále byl. Jak by vypadal náš každodenní život, jakým by byl dnes tátou, co všechno bychom společně zažívali. Někdy mám pocit, že se v těchto představách až zacyklím. Je mi nesmírně líto nejen toho, že jsem o něj přišla, ale i všech těch obyčejných společných chvil, které už nikdy nezažijeme. I to že děti vyrůstají bez táty.Přitom jsem se životem posunula dál. Už rok mám přítele, se kterým je mi moc dobře. Nebydlíme spolu a pravděpodobně ještě dlouho nebudeme. Možná i proto stále silně vnímám, že mi chybí každodenní partnerský a rodinný. Jsou takové pocity i po více než pěti letech běžnou součástí truchlení? nebo může jít o něco, s čím bych měla cíleně pracovat. Někdy mám totiž pocit, že se stále vracím k životu, který už nemůže být.
Shrnutí dotazu
Píšete, že Váš manžel tragicky zemřel. Překvapuje Vás, jak silně Vás zasahují situace, kdy například kolegyně popisují jejich rodinný život. Přemýšlíte, jaké by to bylo s manželem. Ptáte se, jestli jsou takové pocity běžnou součástí truchlení i po více než pěti letech od úmrtí.
Odpověď na dotaz
Dobrý den,
i když Váš manžel zemřel před 5 lety a Vám se podařilo projít truchlením a nastavit sobě i dětem život v novém uspořádání, je Vám po manželovi a životě s ním někdy teskno. Je to normální, jak píšete. Vlastně jde o truchlení po budoucnosti, nenaplněných možnostech vašeho společného života. Stejně jako Vy si představuji, že nepřítomnost Vašeho nového partnera ve společném soužití může tento smutek zdůrazňovat.
Přesto, že je to přirozené, můžete s tím pracovat jako se signálem, který Vám možná ukazuje nebo potvrzuje, co Vám teď chybí a co byste potřebovala.
Nemyslím si, že je třeba to považovat za vážný stav, jen je třeba na místě buď hledat, co potřebujete nebo se o sebe postarat laskavě a dobře, abyste mohla zvládat život spokojeně i s tím, že Vám ta každodenní blízkost chybí.
Zuzana Zoe Vondřichová
