Maminka zemřela v hospici, neměla kapačku, nepila. Netrpěla, vnímala mě?
Shrnutí dotazu
Odpověď na dotaz
Vážená paní Baloghová,
rozhodně bych vás chtěla ujistit, že člověk na samém konci života nepotřebuje zdaleka tolik tekutin, kolik potřebujeme za jiných okolností. Nechutenství a chybějící pocit žízně jsou jakousi ochranou - tělo není v takových chvílích vůbec schopno se vypořádat s podávanou energií či tekutinami. Umírající proto typicky necítí žízeň a rozhodně netrpí ani žízní ani hladem. Naopak, pokud se takovým pacientům podávají infuze, tělo není schopno je zpracovávat a tekutina se může hromadit ve formě otoků nohou, „vody na plicích“ a podobně.
Zda nás nemocní vnímají, nevíme, věříme ale, že vnímají, že naše hlasy, zvuky, které vydáváme, dotyky a podobně cítí a může to přispívat k jejich pohodě a pocitu bezpečí. Věřím, že pokud byla maminka v hospici, bylo o ni postaráno tak nejlépe, jak to jde. I váš email je důkazem toho, že jste maminku neopustila a byla s ní po celou dobu - ať fyzicky nebo v myšlenkách.
S pozdravem
Irena Závadová
