Maminka zemřela před pár dny na selhání srdce. Chybí mi, mám výčitky, že jsem ji poslední den nenavštívil. Jak se s tím vyrovnat?

Dobý den,

nejprve mi prosím dovolte vyjádřit upřímnou soustrast s úmrtím Vaší maminky. Je mi moc líto Vaší ztráty. Je to pár dní, co maminka zemřela a Vy teď procházíte nejobtížnějšími dny a týdny.

I když má náš blízký nějakou vážnou nemoc, často nás úmrtí zastihne nepřipravené. Nečekáme ho tak brzy, nejsme připraveni na emocionální zátěž, kterou s sebou ztráta nejbližší osoby přináší. Ztráta blízkého člověka nám často přináší pocity osamocení a beznaděje, které jsme dosud nezažili. Vše, co popisujete, bývá bezprostředně po úmrtí blízkého časté. Přišel jste o nejbližší osobu ve svém životě. Je pochopitelné, že ji nyní ve své mysli v běžných situacích stále vyhledáváte.

Zmiňujete výčitky, že jste maminku nenavštívil poslední den a máte proto pocit, že zemřela sama. Ze zkušeností zdravotníků, kteří pomáhají pečovat o nemocné v závěru života, je poměrně časté, že i v domácím prostředí nemocný zemře ve chvíli, kdy je sám. Možná tím chce své blízké chránit a možná potřebuje být v tak intimní chvíli sám, to nevíme. Zmiňujete, že podle lékařů maminka zemřela ve spánku a v klidu. Přála bych Vám, aby vědomí toho, že maminku v její poslední chvíli nic netrápilo, bylo pro Vás útěchou v těchto dnech. Vaše slova chápu tak, že jste s maminkou žil v předchozím čase a pečoval o ni. Představuji si, že vzpomínka na Vaši pozornost a přítomnost, ji provázely i v jejích posledních chvílích a tak nebyla úplně sama.

Píšete, že stále čekáte, že maminka přijde domů. Je pro Vás těžké uvěřit, že už ji neuvidíte a připadáte si jako ve špatném snu. Chápu, že se nyní může zdát nemožné žít dál bez ní. Můžete teď cítit šok, vztek, nepochopení, smutek a samotu. V prvních chvílích po ztrátě žijeme často ze dne na den a přivykání nové situaci přichází postupně. Často jsou to dny opakovaného bolestného uvědomění, že náš blízký není mezi námi. V prvních dnech se mohou objevit i přechodné potíže se spánkem, nemáte chuť k jídlu, nemáte chuť dělat věci, které byste dělat měl nebo dříve dělal rád. Důležitá je míra, jestli i něco málo naspíte nebo sníte a také zjištění, že se to v čase zlepšuje, i když s výkyvy, které budou také postupně kratší a méně bolestivé. Čas, který uplynul od úmrtní Vaší maminky je zatím velmi krátký. Je možné, že ještě nepřichází ani drobné okamžiky úlevy. Obvykle se časem takové okamžiky objeví, postupně se budou stávat častějšími a delšími. Vnímavost k „lepším chvilkám“ může pomáhat.

Tato životní etapa vyžaduje velkou dávku času a laskavosti k sobě. Velkou podporou může být, mít někoho s kým své pocity, myšlenky a vzpomínky sdílíme. Snad by kontakt s Vašimi sestrami, kamarády nebo s někým z Vašich kolegů mohl být pro Vás podpůrný v postupném vyrovnávání se s novou situací. Zpočátku může být užitečné někomu sdělit své pocity a prožitky, projít poslední dny a najít způsob, jak se pro sebe rozloučit. V hovoru s druhým si také snáz urovnáváme, co potřebujeme nebo co nám pomáhá. Užitečné mohou být naše zkušenosti, co nám pomáhalo dřív v těžkých situacích. Pozůstalí občas popisují, že je těžké sdílet pocity s okolím, prožitek je velmi osobní a nepřenosný. Pro takový hovor můžete využít i odbornou pomoc například v rámci poradenství pro pozůstalé.

Přeji Vám hodně sil v těchto dnech a mnoho naděje do dnů nadcházejících.

Eliška Hronešová