Maminka potřebuje péči, kterou doma nezvládnu. Jak to vykomunikovat v nemocnici, odkud ji chtějí propustit?
Dobrý den. Maminka má CHOPN a zhruba rok byla na domácí kyslíkové terapii. 29. dubna jsem ji našla v bezvědomí. Těžce dýchala a měla pěnu u pusy. Zavolala jsem záchranku a ta jí odvezla na ARO. Tam jí zavedli tracheostomii. Mamince byla na UPV později na spontánním dýchání. Po 14 dnech ji z ARA převezli na NIP. Tam se dařilo maminku postupně odpojovat od UPV a dýchala na spontánním napojení. Dokonce jí začali dávat mluvící kanylu. Zhruba koncem července ji nechali celou noc na spontánním dýchání a od té doby se zhoršila. Teď je převážně napojena na UPV. Do toho navíc chytla zánět močových cest ,,má trvale katetr,,. Pan primář se mě před měsícem zeptal jestli si ji chci v tomhle stavu vzít domů. Že by mohla být střídavě na UPV a na kyslíkové terapii. Tracheostomie se prý nezbaví. Já mám 2 malé děti 3 a 5 let. A ne moc dobré podmínky na péči o maminku v tomhle stavu. Když jsem to řekla primáři, tak mi řekl že se dvěmi dětmi to nezvládnu. Týden na to na mě už začal skoro tlačit že pojišťovna bude mít problém s tím že je tam maminka už 3 měsíce. Mají tam pacienty mnohem déle než je moje maminka. Moje otázka zní zda může primář maminku tzv. vyhodit nebo přeložit na jiné oddělení?
Za maminkou jezdím co nejčastěji. Moc bych si ji chtěla vzít domů, ale byla bych na to sama a nedokážu si představit jak bych zvládla 24 hodin péči o maminku 2 děti, domácnost a manžela. Navíc si myslím že na NIP má tu nejlepší péči zdravotníků. Za ten měsíc co se zhoršila, tak kdyby byla doma, tak bych jí minimálně 10x už volala sanitku.
Vaše maminka je momentálně hospitalizovaná na oddělení intenzivní následné péče po komplikacích spojených s její dlouhodobou nemocí — CHOPN a vy se nás ptáte, jak se může situace vyvinout dál, zda je možné, aby maminku přeložili na jiné oddělení a zároveň přemýšlíte, zda by bylo možné o maminku pečovat v domácím prostředí.
Dobrý den, Hanko,
pozorně jsem si přečetla o Vaší situaci a maminčině nemoci a pokusím se Vám být prostředníkem na dálku v této složité situaci.
Nejprve bych Vám ráda pomohla s tím, abyste věděla, že tato situace je velmi složitá a vy se s ní nemusíte vypořádávat sama. Podle toho, co píšete vnímám, že se snažíte pro maminku udělat maximum, i s malými dětmi a péčí o rodinu se ji snažíte co nejčastěji navštěvovat. Rozumím i tomu, že ve Vaší situaci je péče o takto nemocného člověka v domácím prostředí pro vás obtížně představitelná a obáváte se, co bude dál.
Poradím vám následující: v nemocnici by měla pracovat sociální pracovnice, případně působit “tým paliativní péče”. Velmi bych Vám doporučila, kontaktovat tento paliativní/podpůrný tým nebo přímo sociální pracovnici nemocnice, která by Vám v této situaci měla být nápomocná. Bylo by vhodné celou situaci probrat, zhodnotit možnosti a domlouvat se jak dál — jaké jsou možnosti v nemocnici, případně ve vašem okolí a jak je možné péči o maminku nastavit, aby pro vás i pro ni byla únosná. V těchto případech vždy postupujeme velmi individuálně a vyžaduje to pečlivé zhodnocení situace.
Na případném přeložení pacienta by se s vámi měli lékaři vždy domlouvat a předání takto nemocného pacienta do domácího prostředí vždy vyžaduje pečlivou přípravu a zapojení terénních služeb — nelze pacienta takto domů prostě odeslat. Rozhodně se pokuste najít v nemocnici kompetentní pomoc (paliativní tým, sociální pracovnice), případně zkuste jiné sociální poradny ve vašem okolí — poradit Vám mohou například i na sociálním odboru městského úřadu a podobně. Určitě na to nejste sama!
Přeji Vám mnoho sil.
S úctou
Jana Michlová
Dotaz zodpovídá
