Maminka má recidivu rakoviny vaječníků, má metastázy, vodu v břiše a plicích, je apatická. Co dělat?

Odpověď na dotaz ze dne 29. září 2020 zobrazit původní dotaz
Dobrý den, maminka se léčí 21 měsíců s recidivou rakoviny vaječníků. I přes náročnou léčbu se stav pomalu horší. Potíží které mamka má je hodně. Metastázy v peritoneu, v játrech, střevech i uzlinách, voda jak v břiše tak v plicích. Nechce moc jíst a tak se snažím podávat jídlo co jí chutná. Horší je, že pije málo. Během 14 dnů už byla 2x na doplnění tekutin. Snažím se mamce podávat tekutiny jak to jde, minimálně jednou za půl hodiny aby se napila. Od okamžiku co dávám větší pozor na příjem tekutin se mi zdá, že se mamce začalo rychleji plnit břicho tekutinou. S lékařem jsem svůj pocit zatím nekonzultovala. Navíc je mamka naprosto apatická ke všemu co se kolem děje. Když spolu mluvíme většinou se po druhé větě zakouká do dálky a přestane vnímat. Je jako bezduchá loutka, která udělá přesně co se jí řekne, ale ne víc ani míň. Jenom leží a kouká na televizi. Jakoby byla za zdí, tam schovala všechny pocity dobré i negativní. Neprožívá strach, smutek, vztek, ale ani radost. Mamka je na svou zeď pyšná. Dle psychologa mamka nemá depresi, ale řešení apatie nenavrhl. Ráda udělám cokoli, ale nevím jak mamce vrátit radost do života. Je něco co mohu udělat? Předem děkuji
Petra
Vaše maminka má hodně pokročilé nádorové onemocnění vaječníků, které se rozšířilo do mnoha dalších částí těla. Nejvíce vás trápí maminčina apatie. Ptáte se, co byste pro maminku mohla udělat.

Vážená Petro,

maminčina apatie může mít řadu důvodů – pro někoho to může být únik z tíživé reality, u jiného může jít o důsledek postupu nemoci. Možná, že pro maminku je to způsob obrany, který jí funguje, možná že by potřebovala s někým mimo rodinu promluvit, možná že by potřebovala léky. Nevím, kde se maminka léčí, ale moc bych doporučila kontaktovat paliativní tým, paliativní ambulanci nebo hospic (lůžkový nebo domácí). Tyto týmy (lékař, sestra, sociální pracovník, duchovní, psycholog atd.) pracují s celou osobností člověka a mohou kromě léčby deprese nabídnout i psychologickou či spirituální podporu. A možná, že otázku, kterou kladete nám, můžete položit bez obav i mamince. Třeba bude ochotná se s vámi podělit o vlastní starosti – co ji trápí, co by ráda, co jí dává naději, co by jí přineslo radost. Může pro vás být těžké slyšet její odpovědi a sdílet její obavy, ale přesně to nakonec může pomoci.

Co se vody v břiše týká, je to opravdu tak, že tělo nezvládá z mnoha důvodů s vodou správně nakládat, a tak, i když se v dobré víře snažíme nemocnému doplnit, co neupije, může to zhoršovat hromadění vody na místech, která popisujete. Naopak, když se příjem vody sníží, zlepší se i zpracování tekutiny a výpotky se zmenšují. Určitě tedy nemusíte maminku do pití moc nutit.

S pozdravem

Irena Závadová