Maminka má pokročilou demenci. Jak se máme postarat o její výživu?

Píšete, že Vaše maminka trpí pokročilou demencí, v rámci svého stavu méně přijímá stravu a tekutiny, nutridrinky netoleruje. Dělá Vám to starosti a ptáte se, jakou výživu by nyní měla mít.

Dobrý den,

Chtěl bych především ocenit péči, kterou mamince věnujete i Váš záměr se o ni postarat doma. Příjem tekutin a stravy je téma, které často dělá pečujícím starosti a je naprosto pochopitelné, že se snažíte zajistit pro maminku to nejlepší a nechcete nic zanedbat.

Hned na úvod chci zdůraznit, že Vaši maminku osobně neznám, ani nemám k dispozici lékařskou dokumentaci – mohu tak odpovědět jen obecně a velmi bych doporučil její stav následně konzultovat i s někým z jejích lékařů.

Demence je nevyléčitelné a bohužel i život-limitující onemocnění. V jejím pokročilém stadiu tělo postupně ztrácí schopnost fungovat tak, jako fungovalo ve zdraví a postupně řada běžných funkcí vyhasíná. To se vztahuje i k pocitu žízně a hladu, schopnosti stravu přijímat a trávit, a nakonec i potřebě těla živiny přijímat. Rovněž se zhoršuje schopnost myšlení, komunikace, pohybu a sebeobsluhy. Bohužel toto zhoršování je velmi komplexní děj a nelze ho přisoudit pouze nedostatku živin – a tedy ani případné umělé podávání živin nemusí tyto změny zvrátit. S tím se tedy pojí i nejdůležitější otázka, a tedy co je nyní cílem, který při péči o Vaši maminku chcete společně s lékaři dosáhnout. Mohli bychom se ptát, co by nám Vaše maminka nyní řekla, co by si asi v současné situaci pro sebe přála, kdyby to mohla vyjádřit. Někteří lidé by si mohli přát dožít se co nejdelšího věku za jakoukoliv cenu, byli by ochotní podstoupit různá nepříjemná vyšetření a zákroky, a zároveň strpět i to, že jejich život je delší, ale nemá již takovou kvalitu. Jiní lidé si naopak přejí život uměle neprodlužovat v situaci, kdy ho nemohou žít takovým způsobem, jakým by si přáli. A tito lidé by se klidně raději nepříjemným výkonům vyhnuli, i kdyby jejich život trval o něco kratší dobu.

První skupina lidí by si tak mohla přát, aby je jejich blízcí krmili násilím, případně jim za asistence lékařů zajistili výživovou sondu, i kdyby to pro ně bylo nepříjemné. Lidé z druhé skupiny by si pak naopak mohli přát, aby jedli a pili jen tolik, kolik sami chtějí (nebo kolik si „jejich tělo řekne“). Takoví lidé by pak nechtěli být do jídla či pití nuceni, ani by nechtěli umělou výživu – zejména v kontextu pokročilé demence, kterou nelze vyléčit ani s umělou výživou.

Doporučil bych se proto ptát, co by si nejspíše Vaše maminka přála, případně to probrat s jejím lékařem.  Pokud by patřila do druhé skupiny, o které píšu, pak bych se vůbec nezdráhal ji podávat jen tolik jídla a tekutin, kolik snese a je ochotná přijmout (a třeba spíše než nad výživovou hodnotou přemýšlel nad tím, co ji chutná nebo těší), a netrápil se tím, zda je to „dost“. 

Přeji Vám hodně sil při péči o Vaši maminku.

S úctou 

Matěj Knopp