Mamince pomáhají aplikace speciálních infuzí, ale namáhá ji na ně dojíždět do nemocnice. Je možné je podávat doma?

Vaše maminka má těžkou formu chronické obstrukční plicní nemoci a Vy se ptáte na možnost nitrožilní či intramuskulární aplikace Solumedrolu v domácím prostředí.

Milá paní Mikešová,

systémové podání kortikoidů je indikováno pouze v případě akutního zhoršení CHOPN, většinou se nepodávají dlouhodobě. Zda se kortikoidy mají či nemají nasadit a v jaké dávce musí rozhodnout lékař, který maminku vyšetří, tedy nikoliv sestra z domácí péče. Kortikoidy může pacient dostat jak ve formě infuze, tak v podobě tablet. Jestliže nemocný zvládne tablety spolknout, není zásadní rozdíl v účinnosti mezi oběma formami, je to spíš otázka dávky.

Pokud si maminka v tuto chvíli nepřeje paliativní péči mobilního hospice, je toto rozhodnutí v kompetenci jejího ošetřujícího pneumologa či lékaře na akutním příjmu v nemocnici. Ten může v případě akutního zhoršení CHOPN kortikoidy nasadit a doporučit správnou dávku i formu podávání. Tedy například v okamžiku nasazení podat první dávku ve formě infuze Solumedrolu a na další dny již kortikoidy v tabletách např. Prednison. Také je třeba zvážit, zda akutní zhoršení není způsobeno infekcí a případně nasadit i antibiotika. Pokud by ošetřující plicní lékař rozhodl, že by bylo na místě podávat i v domácím prostředí antibiotika či kortikoidy nitrožilně (například proto, že by maminka nezvládla léky spolknout) může napsat poukaz na agenturu domácí péče a předepsat jim, co a jak často mají mamince podávat. Daleko častěji se však takové akutní zhoršení řeší za hospitalizace, kde má lékař možnost, průběžně monitorovat efekt léčby a upravit medikaci dle aktuálního zdravotního stavu maminky.

Další možností je potom péče mobilního hospice, pokud by si maminka již v žádném případě převozy do nemocnice nepřála, ale to píšete, že v tuto chvíli není její volba. Rozhodnutí o nasazení kortikoidů či antibiotik by případně mohl udělat i maminčin praktický lékař, ale zdaleka ne všichni praktici mají kapacitu přijít vyšetřit nemocného v domácím prostředí, navíc bez zobrazovacích metod a znalosti aktuálních laboratorních výsledů je velké riziko chybného rozhodnutí, takže i on v případě akutního zhoršení nejspíše doporučí mamince hospitalizaci.

Postoj pacienta k jeho nemoci a způsobům řešení se samozřejmě může různě vyvíjet a měnit, takže někdy člověk, který dosud řešil všechny akutní komplikace v nemocnici, dospěje k tomu, že mu to již nedává smysl a přeje si zůstat doma a rozhodne se pro péči mobilního hospice a paliativní přístup v domácím prostředí. To je úplně v pořádku a je na místě to respektovat. Někdo jiný se zase rozhodne tak, že i když jsou transporty pro něho náročné, přeje si vyšetření a léčbu v nemocnici i tehdy, když šance na dlouhodobé zlepšení zdravotního stavu jsou malé. To je také legitimní volba. Je tedy dobře o tom spolu mluvit a vědět, co si Vaše maminka pro sebe přeje či nepřeje. 

Myslím na Vás a doufám, že se Vám podaří náročnou situaci dobře zvládnout. 

S úctou 

Kateřina Menčíková