Máma zemřela před sedmi lety, nemám rodinu a pro koho žít. Jak se zbavit obav ze smrti a pocitu zbytečnosti?

Dobrý den, pane Ryzáku,

Vaše psaní na mě působí tak, že prožíváte náročné období. Když nám zemře někdo blízký, jako máma, je normální, že nám občas chybí i dlouhé roky po tom, co zemře. A ve chvíli, kdy Vám chybí vlastní rodina, může být smutek po zemřelém o to větší.

Vnímám, že byste si moc přál najít si manželku a mít společně děti, založit rodinu. Píšete, že se Vám to nedaří, vyslovujete pochybnost o svém vzhledu. Když nám na něčem hodně záleží a nedaří se to, můžeme cítit, že nám život přestává dávat smysl, můžeme se cítit nepotřební. A když se takto cítíme, může nás napadnout, že konec života by nás zbavil tohoto trápení. Zároveň zmiňujete strach ze smrti. To je přirozené, hodně lidí se smrti obává. Smrt je pro nás neznámá, pokud ta chvíle pro nás nenastane. Může to být i forma ochrany - pokud je v poslední době pro Vás život těžký a napadá Vás, že by mohlo být úlevné nežít, je strach ze smrti ochranou, která Vám může umožnit zvládnout toto náročné období a hledat pro sebe podporu.

Nevím, zda máte někoho, s kým můžete sdílet, jak Vám teď je. Představuju si, že spíše ne. Chci Vás povzbudit ve vyhledání opory, která může sloužit k hledání cest k tomu, aby Vám bylo lépe. Můžete se zaměřit na téma partnerských vztahů, zvažovat, co by mohlo v tomto směru pomoci. Prvním kontaktem může být volání na některou z linek důvěry. Některé z nich fungují i v noci, některé umožňují kontakt prostřednictvím chatu. Hovor může přinést úlevu ve chvílích, kdy Vás napadají myšlenky na smrt, když se necítíte dobře. V hovoru je možné také probrat, na koho se dále obrátit. Dlouhodobější podporu poskytují psychoterapeuti nebo manželští a rodinní poradci.

Moc bych Vám přála, abyste pro sebe našel vhodnou podporu. To může být dobrý první krok na cestě k tomu, aby Vám život zase začal dávat smysl. Moc bych Vám to přála.

Barbora Váchová