Mám výčitky, že jsem manželovi včas nezavolala záchranku. Z jeho odchodu jsem zoufalá a trápí mě pocit viny.

Dobrý den,

manžel Vám moc chybí, je jasné, že asi hodně přemýšlíte o tom, co by se bývalo dalo dělat, aby nezemřel. Je velmi obvyklé, že po rychlém a nečekaném úmrtí mají blízcí pocit, že mohli smrti předejít, mohli být rychlejší, všímavější, něčemu zabránit, něco zařídit. Je to součást truchlení a také, bohužel, běžný způsob uvažování, že stačilo tak málo… Může se stát, že člověk mohl náhlému úmrtí zabránit, ale obvykle tomu tak není, a jak se to odehrálo, asi patří k životním situacím, které nás potkávají. Někdy to prostě zařídit nejde nebo člověk neví, jak by to mohl udělat. Často si říkáme: "kdybych býval/a věděl/a, kdybych byl/a udělal/a..“ Jenže tak uvažujeme až poté, co už známe výsledek a spoustu dalších informací, což vyvolává dojem, že jsme ho mohli ovlivnit. Je mi líto, že procházíte tímto smutným obdobím ještě s pocity viny, i když vím, že je to časté. Přijít o životního partnera je moc těžké a výčitky jsou další zátěž. Zkuste mluvit o svých domněnkách s blízkými lidmi, sdílejte své trápení a obavy. Je možné, že alespoň tuto“ vinu“ a smutek Vám mohou Vaši blízcí pomoci zvládnout. Truchlení je většinou delší proces, který zabírá spíš týdny a měsíce, a tak je dobré využívat pro tuto dobu podpory okolí. Je to doba, kdy je vhodné přijmout pomoc ostatních lidí, ať už jde o praktické zařizování nebo o sdílení a naslouchání. Chápu, že je Váš smutek opravdu velký, ale snad ho nemusíte nést sama.

Zuzana Vondřichová