Mám strašný strach ze smrti a co se po ní stane, co mám dělat?

Odpověď na dotaz ze dne 8. března 2009 zobrazit původní dotaz
Dobry den,mam takovy problem co se tyka smrti.Je mi 21.let a myslim,ze mam primo az fobii,jak se bojim smrti.Casto premyslim,co se po smrti stane a moc se bojim.Nekomu je to jedno,neboji se,ale udelala jsem si sanit.kurz,abych pomahala lidem.Pacient zemrel a ja to spatne nesla.Vadi mi i pohled na mrtve telo.Muzete mi nejak poradit?Dekuji J
Jana
Píšete o svém strachu ze smrti. Velmi si vážím Vaší otevřenosti a odvahy přemýšlet o tak temné stránce našeho života.

Dobrý den, paní Jano!

vážím si také toho, že s tím strachem bojujete – pracujete jako sanitářka a vyrovnáváte se s každodenní blízkostí smrti. Jdete do toho naplno, statečně a s citlivostí, to na Vás oceňuji. 

Víte, neumím si představit, že byste se vůbec nebála smrti. To se mi zdá jako těžko dosažitelný cíl. Být člověkem znamená vědět, že jednou zemřu – a strach ze smrti je pochopitelný a lidský. Ale umím si představit, že by se Váš strach dostal do přiměřených mezí tak, aby Vás tolik neobtěžoval v běžném životě. Aby se Váš strach ze smrti mohl zmírnit, k tomu vidím teď několik možností. Můžete se na tento strach podívat zblízka, „porvat se“ s ním, hledat odpovědi na otázky, které se ho týkají. Čeho se vlastně na smrti nejvíc bojíte? Toho neznáma? Bezmoci? Konce? Samoty? Jakou máte představu o své vlastní smrti? Kdy a jak byste si přála zemřít, když se smrti nelze vyhnout? Setkala jste se někdy s „dobrou smrtí“ nebo znáte ji z vyprávění? Jaká to je smrt? Co můžete udělat proto, aby i Vaše smrt mohla být jednou „dobrá“? Když vidíte mrtvé tělo – jaké pocity zažíváte? Znáte podobný pocit i z jiných, méně závažných oblastí života? Jak se s ním vyrovnáváte?  Doporučuji, abyste na hledání odpovědí nebyla sama, abyste našla průvodce, ke kterému budete mít důvěru a který Vás bude trpělivě doprovázet a snášet s Vámi bolest, kterou při tom zažíváte. Mám na mysli blízkého přítele, duchovního, psychoterapeuta apod.

Další možnost je ta, že vyhodnotíte svou práci sanitářky jako velmi odvážnou cestu, ale bohužel slepou uličku, a najdete si jiné, méně emočně náročné zaměstnání. Tato možnost není prohra, je to naopak čestný odchod. Může se stát, že se Váš strach zmírní, když nebudete se smrtí v tak častém kontaktu. Může se ale také stát, že Vás přesto bude obtěžovat a že Vám nezbude než se s ním utkat.

Mimochodem, zaujalo mě, jak píšete o tom, když Vám zemřel člověk a Vy jste to špatně nesla. Doufám, že jste po tomto zážitku ošetřila sebe a svou duši – dala si prostor a čas, kdy jste mohla být sama se sebou a se svými prožitky, nebo jste si o té zkušenosti mohla s někým povyprávět, nebo si odpočinula způsobem, kdy máte zkušenost, že se Vám daří přijít na jiné myšlenky, prostě, kdy jste se o sebe postarala tak, aby se mohlo zahojit vnitřní zranění, které tento zážitek způsobil. Pokud ne, vždycky je dobré najít si čas a možnost to dohnat, i když se zpožděním.

Milá Jano, přeji Vám mnoho odvahy a sil do boje se strachem ze smrti. Kéž se Vám podaří ho zkrotit na přijatelnou míru.

Petra Hálková