Mám stále před očima, jak maminka umírala. Kdy to skončí?

Odpověď na dotaz ze dne 26. prosince 2018 zobrazit původní dotaz
Dobrý večer. Zemřela mě maminka na rakovinu .Psala jsem sem dvakrát jak poradit, co se bude dít. Měla nádor na játrech pak meta v kostich a nakonec všude. Nebudu popisovat jak to bylo náročné. Starala jsem se se sestrou o ni doma.Otec měl mezi tím mrtvici,ale přál si být doma s maminkou.Starali jsme se o oba doma.Prace ja malé dítě sestra už dospělé deti.Ale já se nemůžu srovnat s tím jak mamka umirala, ty dny před smrtí byli hrozné, ale samotné umírání bylo šílené. Mám to pořád před očima. Ty oči, to chrceni.A pak výraz když umřela Starali jsme se až do posledního vydechu ,doma, sice jsem se rozloučila ale bylo to hrozné. Nemůžu usnout mám to pořád pred očima Jak se toho zbavit.Sice jsem se starala dva roky ale na smrt se nejde připravit. Těší mě jenom to že umřela s náma doma ,jak jsme to slibyli mamince.Nebyla vůbec v nemocnici ,zvládli jsme to doma ,s pomocí charity a i tak to bylo hrozné. Kdy ta hrůza skončí a budu moct normálně spát.
MARKÉTA

Dobrý den,

je mi líto, že Vaše péče o umírající maminku a všechno to, co se povedlo, je jakoby překryté těmi hroznými obrazy posledních chvil. Víte, musíte je ze sebe dostávat ven a tak je oslabovat. Setkání se smrtí je vždycky nějak děsivé, pro každého. A vždycky vryje do naší paměti obrazy, mnohdy strašné a hrůzné. Vy o nich musíte mluvit zcela konkrétně, do detailu, popisovat i to, co Vám šlo hlavou, a vyslovovat i všechny své pocity, ať už byly jakékoli. To nejspíš nepomůže udělat jednou. Asi by to chtělo prostředí psychologické poradny, pokud je Vám dostupná. Možná by Vám takto mohl pomoci i někdo z příbuzných či známých, nevím, to musíte posoudit sama.

Důležité je, aby vám nic nevymlouval, aby vás o ničem nepřesvědčoval. Aby jen dokázal naslouchat a přijímat. Od vás to chce odvahu k té konkrétnosti a upřímnosti. Člověk bývá překvapený, co všechno se v něm objeví, čeho všeho se bojí, na co všechno se zlobí. Nebo můžete zkusit se z toho všeho vypsat, prostě to vyndat na papír, zformulovat do slov, vět. Je jedno, jakou formou to budete dělat, jde pořád o to stejné – dostávat to ze sebe ven a udělat tak místo vzpomínkám a obrazům hezčím. Jistě máte řadu krásných a milých vzpomínek na Vaši maminku. Ty musí zaujmout to hlavní místo, protože tam patří. I tohle chce, abyste byla zcela konkrétní. Hledejte hezké fotky, vzpomínejte, případně pište o nejhezčích, nejdůležitějších chvílích s maminkou. A také o těch chvílích obyčejných a běžných. Hledejte něco typického, co ji nejlépe vystihuje. To, jaká byla, jakou byla pro Vás. Takhle budete mít připravené obrázky, které nahradí ty, které nechcete.

Víte, světlo je vždycky nakonec nějak silnější, než tma. Světlo zahání tmu, ne naopak. Pár posledních dní či hodin přece nemůže a nesmí vážit víc, než všechny ty krásné, hezké, silné a důležité zážitky, než celý ten dlouhý celoživotní vztah.

Uvidíte, podaří se Vám to.

Jiří Černý