Mám rakovinu s metastázami, se smrtí jsem snad smířená, ale velmi mě trápí, jak se se situací vyrovná moje 13 letá dcera..

Odpověď na dotaz ze dne 1. února 2010 zobrazit původní dotaz
Dobrý den, je mi 40 let a mám rakovinu prsu, bohužel s metastázemi..Vím, že příjde čas, kdy tu nebudu, jsem už snad i smířená se smrtí, ale co mne nejvíc trápí je moje 13 letá dcera s kterou máme moc hezký vztah a která se s tím musí hlavně vyrovnat,moc bych si přála, aby vše zvládla, bez nějakýho většího traumatu.O své nemoci jsem s ní mluvila i o pravděpodobnosti nevyléčení...nešla jsem úplně do podrobností, ale nechci jí lhát.Snažím se být statečná, bojovat...aby dcera viděla, že to nevzdávám.Dcera je moc rozumná, ale potřebovala bych poradit jaký přístup k tomu je nejrozumnější.Ještě zmínka, žiju i s manželem,ale přeci jen více lpí na mne.Moc děkuji za odpověď a přeji hezký den.
Šárka Spitzerová
Píšete nám ve skutečně nelehké situaci. Bojujete s vážnou, patrně nevyléčitelnou nemocí, vyrovnáváte se se vším, co s sebou nese – s bolestí, obavami, hněvem, s blízkostí smrti, s touhou žít.

Dobrý den, paní Spitzerová,

velice si cením toho, jak se k tomu všemu stavíte čelem, zůstáváte otevřená, opravdová a velice statečná. Největší starost máte o dospívající dceru a o to, jak se ona vyrovná s Vaší nemocí a možnou smrtí. Vaše obavy jsou úplně srozumitelné. Nikdo z nás nechce odejít z tohoto světa a nechat tady své děti „samotné“ – i když v rukou jiných milujících lidí. Zvlášť v křehkém věku dospívání. Vaši dceru bude Vaše nemoc a případný odchod patrně bolet. Nejspíš se nevyhnete smutku, bolesti, zlosti, slzám. Ani Vy, ani ona. Zároveň pro ni můžete být vzorem, inspirací – Vaše statečnost, otevřenost, pravdivost, láska, kterou jste jí dala a ještě dáte – to jí může být povzbuzením, vzpruhou v těžkých chvílích života. Zůstane jí na Vás vzpomínka – věřím, že bude dobrá.

Chci Vás ujistit, že Váš přístup k dceři se mi zdá velice dobrý a moudrý. Říkáte jí pravdu v podobě pro ni přijatelné – není to snadné, ale zpravidla je dobře tak činit – stejně by poznala, že se „něco děje“. Nejspíš se teď i ona sama snaží se vším vyrovnávat, snaží se být statečná a rozumná. Dopřejte jí čas a buďte trpělivá.

Pokud se bude chtít na něco zeptat, odpovězte jí. Užijte si co nejvíc chvíle, kdy můžete být spolu a kdy Vy se cítíte jakž takž při síle. Pokud chcete dceři ještě něco říct, neodkládejte to. Můžete také spolu něco vytvořit. Můžete se dohodnout, co byste spolu ještě chtěly podniknout, a některý z těch plánů zrealizovat.

Můžete pro dceru rovněž vyrobit něco, co jí zůstane jako hmatatelná vzpomínka na Vás – uspořádat fotky, vytvořit něco jako knížku o Vašem společném životě; nahrát vzpomínky na diktafon (vzpomínky na dceru či vyprávění o Vašem životě); něco osobního jí darovat, napsat jí dopis či deník, třeba i s poselstvím do její dospělosti… to jsem pouze inspirace – jsem si jistá, že budete umět vymyslet Váš vlastní, jedinečný způsob.

Co se týče rozhovorů, zpravidla se vyplácí otevřenost a pravdivost. Ve vhodné chvíli můžete spolu probrat i téma smrti – jak si ji která představujete, jak asi bude vypadat, co byste si přála, jaké to bude po smrti… Sestavit společně soubor nápadů, jak by mohla dcera reagovat, na koho se obrátit, co dělat ve chvílích, kdy jí bude těžko… Rozhodně ji ale k takovému rozhovoru nenuťte, počkejte, až ona sama k němu bude připravená. Stejně tak po ní nechtějte sliby, které by nemusela být schopná naplnit (např. že bude s Vámi přítomná do poslední chvíle či že nikdy neudělá to či ono…). Mějte na mysli, že prožívá podobné pocity, kterými jste si prošla Vy, ale může na ně reagovat jiným způsobem a potřebovat jiné množství času. Věřím, že toto víte a počítáte s tím. Možná také s Vámi dcera potřebuje sdílet i úplně obyčejné všednodenní věci a události, které prožívá – je-li to možné, nezdráhejte se. I teď je čas, kdy se spolu můžete veselým věcem smát.

Chci Vás také povzbudit, abyste se nebála přijmout pomoc od lidí okolo, třeba i od Vaší dcery. Vzpomínka, že mohla své mamince prospět, bude pro ni také důležitá.

Paní Spitzerová, ze srdce Vám přeji, abyste mohli společně s Vaší rodinou prožít mnoho naplněných dní. A také abyste si zachovala svou statečnost a pravdivost. Držím Vám palce.

Petra Hálková