Mám má rakovinu ve čtvrtém stadiu. Rozhoduji se, jestli to říct tátovi.
Dobrý den, Ivet,
rád bych Vás podpořil, abyste se řídila svým srdcem a svým citem. Zvažte, jestli o tom ještě nepromluvit s mámou. Můžete, nemusíte. Nejde jen o to, zda tátovi říct o nemoci, nebo ne. Zrovna tak jde o to kdy a jak říct. Další věc je, jestli by si i on přál mít více informací.
Máte je oba ráda, znáte je celý život. Myslíte si, že by to táta měl vědět. Jestli je to tak, určitě přijde ta pravá chvíle a Vy ji určitě poznáte. A jak to říct? Tak, jak to půjde, nebojte se. Nebojte se slov, nebojte se projevů smutku, nebojte se pláče, nebojte se objetí. Buďte sama sebou a všechno v té chvíli bude v pořádku. Ale možná, že ta příležitost nepřijde. Možná to má být jinak a pak to bude jinak. A i tak to bude dobře. Důvěřujte, to je vlastně to hlavní, co jsem Vám chtěl říct.
Váš
Jiří Černý
P.S.: Pro inspiraci pro citlivé rozhovory můžete využít stránku, která se věnuje komunikaci v rodině.