Lékaři tatínkovi neřekli, co mu přesně je - máme mu to říci sami?
Dobry den,v loni v rijnu doktorka diagnostikovala tatinkovi 65 rakovinu slinivky.Od prvniho dne semnou pani doktoeka o teto nemoci mluvi zcela otevrene a ja tedy vim jak to zkonci.O tatinkove nemoci vim ja,maminka a bratr.tatinkovi mlzime a nemame nikdo odvahu mu to rict.Tatinka mame doma chceme aby odesel pokud mozno v co nejmensich bolestech snami doma.Tatinek si mysli ze ma nador u michy a ze ma vredy v zaludku to mu rikame my a po domluve i doktori.Momentalne je situace uz asi velmi zla.Dnes rano po snezeni 3 polevkovych lzic detske kasicky od nutrilonu,zacal zvracet cernou tekutinu dost zapachajici a tak sem ho odvezla do nemocnice kde si ho nechali.Tatinek bere leky sevredol 20 mg,pri silnych bolestech lepime mu naplasti transtec ted uz 120 bere novalgin a apotramadol.Lozeprazol na zaludek a Torecan aby nezvracel jidlo.tatinek vazi uz jen 46 kg.metastaze mel ze zacatku jen v jatrech ted uz ma i v plicich a nador mu prorusta do zaludku proto jezdime na ozarovani aby mu pozastavily trosicku krvaceni.4 tydny zpatky zvracel krev a tak se to po CT zjistilo.Dnes me ale zarazila ta cerna zapachajici tekutina.Ptam se Vas ted zda to tatinkovi rict jak je to vazne nebo ne.Myslim si ale ze on sam neco tusi.Bojim se i toho ze by nam mel za zle ze sme mu lhali.Myslite ze uz se u tatinka blyzi konec,ze uz nam moc spolecneho casu nezbyva?
Jste ve velmi těžké situaci, Váš tatínek má velmi vážné zdravotní obtíže způsobené nádorem slinivky břišní (pankreas). Lékaři tatínkovi neřekli, co mu přesně je, a Vy se teď ptáte, zda mu to máte říci sami. Máte obavy, aby se na Vás nezlobil, že jste mu neřekli, co s ním je, zároveň ale cítíte, že máte málo společného času.
Vážená Blanko,
bohužel podle Vašeho popisu je velmi pravděpodobné, že tatínkův čas se velmi krátí. Pokud jen trochu uvažujete o tom, že mu vše povíte, je zřejmě nejvyšší čas. Sdělovat pravdivé informace má ošetřující lékař, bohužel situace, jako je Vaše, se stále opakují; lékař pacientovi pravdu neřekne a tíha situace pak dopadá na rodinu. Nemocní, jak správně píšete, obvykle opravdu tuší, jaká je situace a polopravdy a zastírání jen staví zeď mezi nimi a jejich nejbližšími. Zůstávají pak se svými strachy, obavami a starostmi úplně sami. Proto bych já sama byla pro, abyste si citlivě s tatínkem promluvili. Můžete začít tím, že se tatínka zeptáte, co vlastně o své nemoci ví, jak jí rozumí, zda má nějaké myšlenky, domněnky, jestli se něčeho bojí. Uvidíte, co Vám poví. Můžete mu nabídnout, že máte nějaké informace od lékařů a že bude-li chtít, můžete mu je říci. Pokud by řekl, že o ničem mluvit nechce, pak by nebylo dobré ho do rozhovoru příliš nutit. V takovém případě tatínka jen ujistěte, že jste s ním a že při něm vždy budete stát. A bude-li chtít mluvit kdykoliv později, budete tam pro něj. Když se začne ptát, máte příležitost mu vše vysvětlit. Z toho, co a jak píšete, se domnívám, že máte s tatínkem dobrý vztah, jistě pochopí, že jste jednali v jeho nejlepším zájmu, že jste s ním nemluvili právě proto, že ho máte rádi, že jste se báli, jak by celou situaci unesl a zvládl.
Přeji Vám i Vašemu tatínkovi, abyste ten kus cesty, která před Vámi leží, došli společně s pochopením a vzájemným porozuměním.
MUDr. Irena Závadová
Dotaz zodpovídá
