Lékaři nám před mamčinou smrtí neřeli, jak vážný její stav je. Jak je to možné?

Odpověď na dotaz ze dne 30. ledna 2022 zobrazit původní dotaz
Dobrý den, v červnu roku 2018 byla mamce diagnostikována rakovina prsu. Podstoupila chemoterapii, masektomii a biologickou léčbu, která jí byla ukončena v říjnu 2019. Léčbu zvládala dobře, byla pozitivně naladěná a v kondici. Bohužel tento stav nevydržel dlouho, v lednu 2021 jí začala bolet hlava, trpěla závratěmi a byly jí zjištěny metastáze mozku. V únoru 2021 podstoupila operaci mozku, úspěšně jí byly vyoperovány dvě ložiska. Poté začala léčbu radioterapiemi. Po operaci a po dobu léčby byla velice unavená, v psychické nepohodě a obavách, co bude dál. Už v létě se přidaly problémy se zažíváním, nechutenství, podstoupila gastroskopii, ta byla v pořádku. Zhruba v půlce listopadu začala mít bolesti zad. Lékaři si nejdříve mysleli, že jde o kámen nebo zánět ledvin, to se však nepotvrdilo. Mamku záda střídavě velice bolely, ale neznala příčinu. V prosinci 2021 podstoupila podrobné vyšetření při kterém byla zjištěna metastáze v sedací kosti. Onkologická lékařka mamku ujistila, že jde pouze o malý nález, který se však musí léčit a s léčbou se začne v lednu 2022. Mamka však stále měla velké bolesti zad, které ji třeba dva dny bolely a pak den nic. Přidala se zácpa, poté zvracení, veliká únava, slabost. Od 15. prosince byla mamka hospitalizována na chirurgii, kde řešili pouze zácpu, poté podezření na zánět močových cest. I přes opakované dotazy nám lékaři nesdělili příčinu všech potíží. Až 19. prosince jsme se díky známé zdravotní sestře dozvěděli, že situace je velice vážná a mamce nezbývá mnoho času. Poté nám lékař sdělil, že je ve vážném stavu, který se bude zhoršovat. V té době byla již velice slabá, chodila pouze s oporou sestry, téměř nejedla, nepila, špatně komunikovala a měla bolesti.. Od 20. prosince již byla na oddělení JIP, problémy se srdcem, selhávaly ledviny. Na naši žádost jí byl nepřetržitě dáván morfin, aby netrpěla bolestmi. 25. prosince zemřela. Nejvíc na celé situaci mě mrzí, že nám nikdo nebyl schopen včas sdělit, jak ve vážném je stavu a že jí už zbývá posledních pár dní života. Myslíte, že je možné, že si lékaři všechny symptomy a nálezy nedali do souvislosti? Moc děkuji za odpověď, mamka nám všem velice chybí.
Sasanka

Dobrý den,

popisujete dlouhou a nesnadnou cestu vaší maminky, která se několik let léčila s nádorem prsu. Zpočátku se zdálo, že léčba zabere a mamince bude lépe. Bohužel se postupně přidávaly další a další komplikace. Ty navíc lékaři odhalili později než by se z maminčiných obtíží dalo soudit. Ptáte se, jestli je možné, že lékaře skutečně souvislosti obtíží se základní diagnózou nenapadly.

Je mi líto, že Vaše maminka zemřela. Z Vašeho emailu je cítit, jak moc Vám chybí a jak jste k sobě zřejmě měly blízko. Neznám žádné podrobnosti o maminčině nemoci, o vyšetřeních, která podstoupila a co tato vyšetření ukázala. Proto prosím berte mou odpověď jako obecnou.
Máte pravdu, že obvykle u pacienta s již jednou zjištěným nádorem lékaři vždy při nových obtížích zvažují hlavně možnost, že se nemoc vrátila či rozšířila do jiných částí těla. Nechutenství a potíže se zažíváním se objevují v pozdějších fází zhoubných nádorů, především u pacientů, kde léčba nepomáhá. Stejně tak bolesti zad u pacientů s nádory prsu vždy vzbuzují silné podezření na metastázy v kostech. Je ale také pravda, že někdy ani velmi podrobná vyšetření neukáží, že k rozsevu došlo a tak se i lékařům, kteří na tuto možnost pomysleli, může zdát, že příčina je jinde. Přes velkou přesnost moderních zobrazovacích metod (CT, PET-CT, magnetická rezonance atd.) nejde o metody stoprocentní. Občas se setkáváme s pacienty, u kterých tyto postupy neodhalily přítomný nádor.

A pak někdy potkáme pacienta, který lékařům výslovně zakáže, aby jeho nejbližší dostali informace o nemoci či jejím rozsahu. Překvapivě často taková žádost zazní v rodinách, kde k sobě mají hodně blízko. Je vedená starostí o druhé, strachem, že jim takové informace přinesou jen starosti a trápení.

Věřím, že jste pro maminku dělali to nejlepší, co jste v dané situaci mohli a na základě informací, které jste měli k dispozici. Přeji vám, ať časem zůstanou hlavně ty hezké vzpomínky.

S pozdravem,

MUDr. Irena Závadová