Lékař nám sdělil, že pokud se nestane zázrak, maminka zemře.
Dobrý den, právě nám lékař sdělil, že pokud se během víkendu nestane zázrak, maminka nám po 14-denním boji o život po septickém šoku po prodělané akutní operaci neprůchodných střev zemře. Je slaboučká a vyčerpaná, ale ještě vnímá. Ještě na začátku září byla čiperná, na svůk věk fyzicky i psychicky velmi zdatná, moc se těšila, jak vyrazí minulé pondělí po prázdninové pauze cvičit do sokolovny. A pak přišly akutní potíže s břichem, křeče a zvracení, volala si sanitku, letos již potřetí. Lékaři ji tentokrát domů neposlali, ale rozhodli o akutní operaci, operalovali ji hned druhý den. Tu zvládla maminka dobře, další den už chodila pomaloučku po chodbě. Ale pak přišel septický šok a její zdravotní stav se rapidne zhoršil. 14 dní jsme v napětí, zda se zlepší. v posledním týdnu otevřela oči a pohnula hlavou, když jsme na ni promluvili, reagovala otevřením očí a pokývnutím hlavy. Teď nás čeká kritický víkend, dle slov lékaře už nemá síly, rány se jí nehojí a musíme očekávat nejhorší. Co v takové situaci mamince ještě stihnout říct? Ani nevíme, jak by si přála být pohřbena, nic nenasvědčovalo tomu, že bychom to měli začít řešit. Je to všechno tak nenadálé a rychlé, o to je to těžší se s tím vyrovnat.
Shrnutí dotazu
Píšete, že Vaše maminka dva týdny bojovala o život v důsledku septického šoku. Podle Lékaře máte očekávat to nejhorší. Ptáte se, jak s tím vyrovnat.
Odpověď na dotaz
Dobrý den,
napsala jste nám o náhlém zhoršení maminčina stavu, které přineslo nejen hodně obav, ale také spoustu otázek a nejasností.
Až budete číst tuto odpověď, asi už budete mít ten těžký víkend za sebou. Netuším, jestli jste si s maminkou zvládly promluvit a jestli jste jí za sebe mohla říct, co jste potřebovala nebo se zeptat na její přání. Také samozřejmě nemohu vědět, jak Vaše maminka víkend prošla, zda se naplnily lékařovy předpovědi nebo máte ještě nějaký čas s maminkou před sebou. Budu tedy odpovídat přesně na Vaši otázku, co si s maminkou ještě sdělit.
Vlastně není nějaký vzor, co si máme s umírajícími rodiči povědět, co je to důležité. Často to lidé ani nestihnou a také se stává, že je ty správné věty napadají až pozdě. Podle všech zkušeností bývá úlevné se rozloučit a případně poděkovat za společný čas. Když to lidé nestihnou, pomáhá rozloučit se v duchu v průběhu dalších dní a také třeba na pohřbu. Další sdělení jako bychom posílali při loučení: děkuji ti za..., byla jsi pro mě ...., ráda bych se ti svěřila s..... Doba truchlení dává ještě možnost poslat našemu blízkému takové vzkazy, když na něj myslíme, vyrovnáváme se s jeho úmrtím a loučíme se průběžně.
Těžké je to se záležitostmi, na které jsme se nestihli zeptat. Psala jste, že nevíte, co by si maminka přála třeba ohledně pohřbu. Pokud jste to nestihly probrat, nezbývá než se rozhodnout podle svého - s důvěrou, že maminka nechala vše na vás a snad tedy byla přesvědčená, že o jejím pohřbu a dalších záležitostech rozhodnete dobře. Obvykle se blízcí lidé znají a tak, když není od zemřelého žádné přání, rozhodují v souladu s rodinnými zvyky a představou o člověku, se kterým se loučí. Když jsou rodinné vztahy alespoň trochu v pořádku, dá se předpokládat, že poslední rozloučení je důstojné a není v rozporu s tím, co by si daný člověk přál.
Zuzana Zoe Vondřichová
