Když někdo přirozeně umírá, prochází klinickou smrtí? Co mám dělat, když se bojím špatného umírání a nechci se tím zabývat?

Dobrý den, Věro,

problematika klinické smrti, která Vás zajímá, se týká krátkého okamžiku, kdy člověk vykazuje známky smrti, obvykle to tak vnímá i jeho psychika, ale z rozličných důvodů pak pokračuje jeho život dál. Tedy při smrti může cítit pravděpodobně podobné věci, ale jeho život tím končí, nedochází k „návratu“.

Vzhledem k Vašim otázkám, které se opakovaně vracejí k tématu smrti a umírání, mi připadá, že by Vám možná mohlo pomoci vyhledat odborníka – psychoterapeuta, který by se s Vámi cíleně těmto otázkám věnoval. Psala jste, že Vás dost obtěžuje myslet na problematiku spojenou se smrtí. Vždy je nepříjemné, máme-li stále se vracející myšlenky, které nám překážejí ve spokojeném prožívání ostatních záležitostí. Ze zkušenosti vím, že zaměření se na tato témata v odborné péči přináší úlevu a zlepšení kvality života.

Zuzana Vondřichová