Když maminka umírala, zpívaly jsme spolu. Když začnu zpívat nyní, po její smrti, nezadržitelně pláču. Budu zase moci zpívat?
Shrnutí dotazu
Odpověď na dotaz
Vážená paní Milado,
děkuji Vám za dotaz i za to, že jste se s námi podělila o zkušenost, kterou jste s Vaší maminkou prožila. Od jejího úmrtí přeci jen uplynula ještě krátká doba, a proto si myslím, že její ztrátu stále ještě zpracováváte. Truchlení je proces, který má v čase svůj vývoj a během kterého se intenzita prožívaných emocí mění.
Při zpěvu přicházíte opět do blízkosti Vaší maminky a tím dochází k zintenzivnění Vašich prožitků. Navíc hudba má tu moc probudit v nás snadno pocity. Čím více jsme bolesti blíže a vydržíme u ní, tím více se postupně ztrácí intenzita jejího emočního náboje. Navíc v slzách teče život, pláč je živoucí. Píšete, že zpěv je částí Vašeho života a moc Vám chybí. I maminka byla a stále je částí Vašeho života a určitě Vám taky moc chybí a asi jste ještě všechny slzy spojené s touto ztrátou nevyplakala.
Nevím, zda budete moci zpívat ve sboru, ale zda budete ještě zpívat, záleží jen na Vás. Připadá mi však škoda, abyste přišla o zpěv i o možnost být s maminkou, byť v jiné podobě než dříve, a vyrovnávat se prostřednictvím zpěvu se svojí bolestí. Snad se zpěvu a pláči nemusíte bránit doma nebo na jiném Vám milém místě.
Mohla byste přijít také do Cesty domů, do klubu Podvečer, každý první čtvrtek v měsíci od půl šesté. Popovídat si a třeba si i zazpívat a plakat. Rádi Vás uvidíme.
S pozdravem a s přáním intenzivních prožitků Tereza Soukupová
