Kartářka mi předpověděla smrt otce mého dítěte, co s tím?

Na Vaši otázku zařazuji odpověď obou duchovních, kteří v poradně odpovídají.
Moderátorka poradny.

Dobrý den, Andreo,

náš život se odvíjí od hodnot, kterým věříme a od nichž si necháváme diktovat i naše chování. To, zda otci svého dítěte řeknete o tom, co kartářka předpovídala, tedy rozhodujete v tuto chvíli opravdu pouze Vy sama.

Je-li pro Vás autoritou, která Vás ovlivňuje, pak je zbytečné se i ptát.

Na Vaši otázku mohu odpovědět za sebe: nikdy bych tuto informaci druhému neřekl. Věřím, že naše osudy jsou v rukou Někoho jiného, než v rukou kartářky, a Bůh, protože o Něm je řeč, nám v Písmu (tedy nikoli v kartách) odpovídá, že Pánem života a smrti je On sám. On tedy rozhoduje i o tom, kdy nastane den, kdy Mu odevzdáme svou duši.

Moje odpověď je jednoznačná: zapomeňte na to, co Vám řekla kartářka. Žijte tak, jak Vám říká Vaše svědomí. Učte se poznávat, zda nám do života Bůh nedává jasná pravidla, a pak se je snažte dodržovat. Bude to dlouhá cesta hledání i pochybností. Život však není tak jednoduchý, jak se nám ho snaží představit někteří "jasnovidci".

Chápu, že by Vás teď zajímala spousta věcí ohledně různých kartářských předpovědí a jejich splnění. Ale to už není téma pro portál o umírání.

P. Miloš

  Vážená paní,

je nesmírně složité Vám odpovědět na Vaši otázku. Moje osobní odpověď by byla založena na křesťanské víře, o které nevím, zda ji také sdílíte. Čili, byla by to moje odpověď a to velmi subjektivní.

Z toho, co jsem Vám právě napsal, má pro Vás vyplynout, že odpověď i radu na Váš dotaz musíte najít sama v sobě. Tím se nechci vyhýbat své odpovědi, ale myslím, že by věci nepomohla. Protože Vaše chování v této situaci by mělo být založeno na Vašem autentickém rozhodnutí a názoru. Nikoli na názoru někoho jiného. Vy se totiž svojí prosbou o radu chcete nějak podělit o odpovědnost za život Vašeho blízkého. A tuto odpovědnost já převzít nemohu, byť sebelépe míněnou radou.

Jak si tedy můžete či máte poradit sama? Ptejte se sebe samotné, proč jste ke kartářce šla. Myslím, že když si upřímně odpovíte na tuto otázku po Vaší motivaci, že v ní najdete i radu jak dál. Bylo to ze strachu o budoucnost? Ze zvědavosti? Z legrace? Z hluboké víry, že právě tam se můžete dovědět něco zásadního pro Váš život? Podle Vaší vlastní odpovědi přijdete na to, co dál.

Přeji Vám, ať se rozhodnete dobře; abyste nemusela žít ve zbytečných úzkostech.

S pozdravem a přáním pokoje

Pavel Ruml

PS: Abyste se nehněvala, že já jsem vůbec "svoje karty" před Vámi nevybalil, přijměte alespoň toto mé sdělení - moje křesťanská víra mě od vykládání karet a jiných podobných praktik osvobozuje - je-li to spojeno právě s otázkami po budoucnosti a mých osudech v ní - takže já se o svou budoucnost takto starat nemusím ani nemám. Věřím, že moje budoucí dny jsou v dobrých Božích rukách a moji energii plně vyčerpává moje přítomnost a úsilí o její dobré prožití.